str. 419
dnes. Jakýsi nimbus prostíral se nad divokostí a nevázaností vášné. I vražda měla jakousi aureolu neb aspoň jakousi tajuplnost. V plodech literárních celé doby hráli loupežníci velkou úlohu. Vzpomeňme jea Schiliera. Nemusíme ani připomíaat z naší literatury Máchův „Máj", kde jest rovněž hlavní osobou „strašný lesů pán". Totéž vidíme v Grillparzerově „Pramáti". Hugův Hernani hlásí se tu jako Byronův Korsar. Loupežník byl tenkráte zosobněním revolty proti shnilému řádu společenskému, on byl vykonavatelem pomsty tříd a vrstev utlačených, v jádru svém byl vždy šlechetný a velkomyslný, oblit poesií hvozdův a ruin bral jen obyčejně bohatým a rozdával chudým."
K pěkné té charakteristice bych jen dodal, že nelze obmeziti loupežnickou romantiku na tak úzkou dobu. Doba romantická jest tu, jako v mnohem jiném pouze dědičkou doby Kousseauovské, a podobné názory o loupežnících vyskytují se již v době mnohem starší. 2)
Národní píseň česká, zvláště na Moravě, pěje někdy o nevázaném životě zbojníků. Chudému lidu loupežník nebyl tak nepřítelem jako spíše . mstitelem na utiskovatelích jeho. V pověstech a anekdotách žijí podnes někteří lupiči, na př. Babinský, na něhož přeneseny byly mnohé starší povídky.
Jeden z nejprvnějších obyčejných loupežníků, kteří se ocitli na divadle (nejsouce ani loupeživými rytíři), byl Mutowský v Mollerové dramatě „Sophie !oder der gerechte Fürst" (1777), který vypravuje o povstání českých sedláků. Drama Möllerovo mezi jinými provozovalo se také na divadle vojenské akademie v Stuttgarte; viděl je tu elév Schiller, a čerpal z něho o motiv více ke svým „Loupežníkům".
Velké toto drama vyšlo r. 1781, tedy ani ne čtyři roky před zahynutím Horiovým, a nemusím ani říci, v jaké záři se jím octnul loupežník, mstitel na shnilé společnosti, muž, který titansky podniká, mstíti zákony bezzákonností, ale konečně poznává své poblouznění a vrací se ve společnost, aby učinil zadost pozemské spravedlnosti.
Na jeviště rakouská dostaly se tyto rysy, zhruběné ovšem dříve četnými napodobiteli než originalem samým, který pro censuru na divadlo nesměl, ale jako kniha tím více působil.
Na divadle místo Karla Moora ocitli se loupežníci prosaičtější, skutečné osoby, které bývaly postrachem cestujících a vrchností, především Bavorák Mathias Klostermeyer, popravený r. 1771, uvedený již bavorský „Hiesel".
2) Velmi pěkně sledoval literární vývoj této romantiky J. Minor ve svém „Schiller" I. 313 a nn. od loupežníka Bullasa u Diona Cassia až k loupežníkům osmnáctého století: Cartouche, Howard, Mathias Klostermeyer (bayrischer Hiesel), a literární tradici od španělských románů pikarských, šlechetného loupežníka Eoque Guinart v Don Quijote a episodě loupežnické v „Simplicissimug" až ke „Götzovi", Vulpiovu ..Einaldo Rinaldini" a nejnovějším operetám.
