Naskýtá se otázka; co má toto loutkové drama kromě jména společného s historickými nositeli těchto jmen ?

Horjah jmenoval se dle "Wurzbachova slovníku vlastně Mikuláš Ursz; jméno Horjah je prý appellativura a znamená kostelního zpěváka. Narodil se r. 1748 v Nagy Aranyos, a stal se, nabyv vlastním namáháním neobyčejného vzdělání, sudím obce Bradu. Naučil se na př. němčině tak, že četl, ovšem s obtížemi i autora tak těžkého pro rodilé Němce, jakým je Klopstock. Roku 1784 odebral se do Vídně, aby vymohl obci právo na odbývání trhů. Neměl-li od lidu uhněteného šlechtou ještě jiné poslání, není známo; jisto jest, že navrátivše, ukazoval krajanům listiny o povolení trhů, vydávaje je za císařské patenty, opravňující ho, mstíti lid na pánech. Vyžádal si od svých přívrženců přísahu na křížek měděný (domněle zlatý), který nosil na krku. Mezi nimi vynikal bývalý pravoslavný kněz Klocska (jméno různě se píše). Horjah byl sice zajat, ale byl od sedláků osvobozen, a shromáždil více než 15.000 Rumunů pod svým vedením. S těmi počal vzpouru proti šlechtě, která patří k nejhroznějším v dějinách mocnářství. Sta a sta šlechticů byli zavražděni, některé prý šlechtičny za živa pohřbeny, se zajatými tropili hrozné žerty, oddával na př. mnichy se starými cikánkami, zkrátka jevilo se ukrutné divadlo zběsilé pomsty lidu. Šlechta se ozbrojila, dostala podporu od vojska a počala ještě nkrutněji řáditi mezi přemoženými sedláky. Horjah uveden jsa do úzkých, chtěl se nějaký čas spojiti se šlechtou proti císaři, a skrýval se, když se tento plán rozbil, s Klocskou a s malým hloučkem v houštinách bařinatých. Začátkem r. 1785 jistý podplukovník získal si podporu šesti bývalých soudruhů jeho, a podnikl s nimi honbu na bývalého vůdce, který byl zajat a v březnu t. r. ukrutným způsobem popraven. Za živa mu byly čtyřikrát rozbity ruce a nohy a pak střeva vyňata.

Tak skončila se ukrutná ona vzpoura selská, v níž 62 vesnic a 132 dvorců lehlo popelem, a nesčetné životy padly pomstě za oběť. Stala se záhy předmětem několika spisků, referujících oni; nějakého zpracování básnického jazykem německým nebo českým nemohl jsem se však dopátrati. Rumunský román Jáchyma Dragescu „Nuptile Carpatine" (Karpatská svatba) jednající o tomto povstání, na který mne upozornil p. Vodák, byl mi nepřístupným.

Je patrno, že naše drama ne pouze jmény se shoduje s historií. Tu i onde klame Horia své přívržence falešnou listinou, oboukráte vyžaduje aspoň na jednom z nich slavnostní přísahu, zapálení Hermann-stadtu vhodně repraesentuje zapálení tolika sedmihradských vesnic {ostatně v tom městě vyšel spisek o Horjovi, o němž se ještě zmíním); oboukráte padne zradou vlastních přátel, jeho hrdost, kterou jeví zpěvem, odpovídá skutečnosti, psalť se Horjah skutečně králem Dacie, jako zpívá ve hře, že jako král jest nad nimi; zavraždění žida odpovídá dosvědčené jeho ukrutnosti, a konečný trest je dokonce