porovnati. Pro dluhy byl dlužník tak dlouho žalářován, až zaplatil (1713) nebo dal rukojmí (1705).

Tresty byly vězení (pro měšťany arrest měšťanský, pro jiné šatlava nebo bacilka) a pokuty peněžité nebo naturální, odváděné do důchodů nebi) k zadusí (1733, 1768), po trestu byl vinmk „na cti opatřený" zvláštní listinou, a vytýkání jemu trestu pokutovalo se až do 30 kop míš. O větších vinnících vedly se „černé knihy," a výpisy z nich se výše posýlaly (1738). Rozsudek činil se jménem J. M. Cis, a připojovalo se: „to vše podle práva;" ale k jednomu takovému výnosu poznamenal syndikus (1706): „To nebylo podle práva, ale podle moci." Někdy i farář o své vůli ro/.-sudek měnil, na př. ustanoviv, aby na místě 15 kop pro něho a jeho čeledína dáno bylo „8 kop na červený sukno k oltáři" — i stalo se tak. Při konkubinatu svobodných platil mladík pokutu dle své zámožnosti a dívka dostala 14 dní vězení (1716) nebo dala na př. „dvě lité svíce na oltář P. Marie" (1731), a farář trestal dívku tím, že ji uváděl „v šesti nedělích s černou svíčkou" (1724) a zemřela-li. byla pochována o samotě, ale r. 1755 byly podobné tresty zakázány;, přísnější však trest byl při ženatém, tak r. 1704 v Sadsku musel dáti soused 100 kop míš. na positiv a 100 zl. rýn. na pedál k varhanám, „tak že tu se vší slavností jeho nákladem varhany míti budeme, zaplať Pán Bůh" — poznamenal syndikus. Kostelní krádež pokutovala se až 3 lety práce v železech (1704), opilství 5 kopami (1720), hraní v karty 72—1 kop. míš.34) (1736), lieh v a propadnutím jistiny (1695), chození za dne s rozsvícenou lucernou jakožto „urážka proti Bohu" 20 zl. (1743) k záduší, neopatrnost s ohněm pokutou na světlo do kostela (1718); pytláctví krutě trestané od vrchností vůbec bylo promíjeno z nařízení české komory, byli-li pytláci usedlí, aby „živností, se nespustili" (1703), na zahálku byl arrest, jenž byl vedle pokut peněžních i za urážku úřadu. Sam o vrah byl na neposvěceném místě pochován (1776) a dopustil-li se samovraždy ve vazbě vyšetřovací, byla mrtvola od pohodného nebo kata do Poděbrad odvezena a tam poď šibenicí zahrabána (1747).

(Dokončení.)