(v Púchovské dolině) střevíce, na východě (ve Spiši) trzeviky, onde moravsky, tu polsky nazvané. Ostatní však názvy rozličné obuvi jsou skoro vesměs cizí. Tak papuče (z tureckého „papuč"), to-pánky (původu nejasného, srovnej turecké „taban" — podešva), bačkory, ve Spiši bockory (což snad nějak souvisí s tureckým bašmak, jak to již Jungmann myslil), čižmy (z tureckého čizmé, prostřednictvím maďarským), jež šlovou j a n č i a r k y, mají-li krátké sáry (maď. szár holieň), boty (jež jscu půvo.m románského: franc. botte). Ze sukna (ratkovského) zhotovené botoše jsou maďarské; doma utvořený název jejich "jest hunienky. Jinde (na př. v Oravě, v Liptově, v Gemeri a jinde) nazývají takové boty z tmavého „vala-ského sukna", t j. huně, kapce, kopice anebo k o p i c a. Původ těchto názvů není jasný. Poslednější mohla by býti „kopytbca", zdrob-nělá „kopyta"; ze slovanského „kopytea" mohlo vzniknouti maďarské „kapcza", jež se pak u Slovákův a sousedních Polákův a Rusínův opět ujalo. Konečně slyšeti na Slovensku i název slovanský škorně (Selce, Zvol.).

Nohy se pod Krpce „okrúcajú" do o n i c. Tak totiž, o n i c a, říká se na Slovensku (v Turci, ve Zvolenské, v Hontě atd.) místo onuca. Jinde (v Zázrivé, Or.) zovou jich šatjenky. Krpec bývá k noze připevněn tenKými a úzkými řemenci, jež šlovou n á k o n č ä (Zázrivá, Or.) nebo nádkončia (Jastrabia, Tekov) anebo n a o d-končin', též h ú ž v i c e (Selce, Zvol.). Širší řemence, jež v lýtkách otáčejí a žlutými plíšky pospájejí, to jsou ná vlaky čili na o vlaky (Selce, Zvol.), ve Spiši by řekli st rok atice (od stroka =: pásek), v Gemeri svršky (Pila). Tolik o rozličných názvech kroje mužského.

Robota tažná záležela v práci hospodářské hlavně při dvorech panských (orání, vláčení, rozvážení hnoje, vození sena, otavy i obilí), ale v zimé hlavně ve vození dříví; robota pak ruční konala se na struha h,24) příkopech, rybnících, cestách, v le-