ském a doloženo již v středověké řečtině (yovva) a latině (gunna); protož bude nejspíše původu cizího, ač Matzenauer, Cizí slova 33, tomu odporuje. Jiné názvy toho oděvu jsou surovica (Hrachovo, Dlhá Lúka v Gem.), kuba (Sv. Michal v Turci), ha zu c ha (Selce, Zvol.).

V západních stolicích nosí se kabáty, jichž název je patrně cizí. Výklad Jirečkův, že slovo souvisí s franc. capot, vlaským capotto (Světozor 1877, str. 15), neuspokojuje. Dále na východ všeobecně je kabaňa, k ab a ni ca. Opět slovo cizí, evropské: srovnej francouzské caban (— lat. capänus). Pozoruhodné je při tom, že k ab a ni ca je společná Srbům a Slovákům. Jiné názvy kabátového oděvu: ke bei (Žlkovce, Nitr.), kamizol jinak flaujér (Horné B/.ince, Nitr.), špencer (V. Ostratice, Trenč.), dolomáň = dlbý kabát (Zázrivá, Or.), c u z k a = delší, přiléhající kabát s vývratuým límcem, z černého „valaského sukna" (= hunó) (Jabloňka, Or). to jest podle ta-mějšího nářečí r= čuž k a, zdrobnělá polská czuha, slovo turecké (viz Miklosicb, Tíirk. Elem. I. 42). Ve Spiši, a v sousedním Liptově nazývají krátký kabát sukna, s u k n i c a, anebo k u r t k a, delší kabát pak zove se čuha; tyto názvy, jak již při posledním slově připomenuto, jsou vesměs polské. Slovo k u r t k a je původu románského (lat. eurtus), sukna je název domácí. Konečně nosí se místo kabátův i kacabajky (na příklad v Prenčově, Hont) z černého sukna. I tento název je cizí, snad perský (Miklosicb, Türk. Elem. Nachtrag, I., 53).

O starobylosti kozu cb.fi není pochybnosti, jak tomu již tento všeslovanský, domorodý název zřejmě nasvědčuje. Ozdobu kožichů „dubeaatých, dubených, dubových" tvoří na západě, jako v Čáčově, v Sobotišti atd. (Nitra) h a z u c h y, jež se i s halenami spojují. Tak se zove takový široký, čtyřhranný límec i na sousední Moravě. H a-zucha je dozajista totéž slovo jako české hazuka, a odvozuje se ze středolatinského „cazaca" (Miklosicb, Et. Wort. 83). Románského původu je i mentiek čili mentieka, z latinského „mautellum", snad prostřednictvím maďarským (mentě) přijmuté. Od Maďarů (köd-mön) přišly též, jakož se zdá, kudmeny, a podle akad. Rjeěniku L, 735 i bundy, z ovčích kozí zhotovené. Ve Spiši pak objevují se v i 1 č u r e, to jsou bundy z černé ovce, po kolena sahající; název je polský: wilczura = kožich vlčí, jenž pronikl i k sousedům ru3kým.

Název veliké huněné tor by čili tanistry — obě tato jména jsou cizí — jež si Valaši přes levý bok zavěšují, cedidlo, cedilo, c e d i 1 k o, tím zajímavý je, protože upomíná na prvotný účel této věci, totiž na „cezení" ovčího mléka. Byl by to opět jeden původně slovanský terminus, jenž se mezi ovčáky — Valachy vyvinul, jako ž i n-čica, košár a některé jiné.

Do téže řady patří snad i název valaské obuvi, k r p c e (původně slovansky *krí>rpi>ce). Domácí jsou též č r i e v y, na západě