„farbené pi'undr e" nosí též v Sv. Michale, v Turci. Po městečkách objevují se pak pantalóny (Ratková v Gemeru), pantalónky, v létě z plátna, v zimě z caigu (Špania dol ve Zvolenské), galoty (Modra v Prešporské). Služebný slovenský lid v Cabe (v Békešské) nosí též k o ž a n k y.

Na bedrách stahují se nohavice řeménkem a mají na předu jeden rázporok aneb obrankn (Pr. Šujanský). Holé břicho kolem pasu pokrýval kdysi všeobecně široký, mohutný o p a s o k řemenný, s velikými mosaznými, a proto ligotavými sponami, prackami, vybíjený gombíky (= knoflíky), jež čtyrročné děti již nosívati začínaly. Název knoflíků, g o m b y, pochází z maďarského, ač slovo samo je původu slovanského; pracky pak jsou německé Praž zen, Brazzen, z nichž i české p r e c I í k y = Bretzel vznikly. Někde nosí za řemenem na boku „cifrovaný vyšívaný ručník" (= šátek) a „cifrovaný koštok čiližačkó" (Zelenovo v Novohradě). Koštok znělo by česky kožček = kožený míšek; žačko pak je maďarské slovo, vzniklé asi ze s á č k u, jež zase je zdrobnělé sak, jako německé „Sack" pocházející z latinského saccus, jež prostřednictvím řeckého aáxKO<í vzniklo z hebrejsko-chaldejského sak.

Francouzsko německý název vesta je obyčejný jenom na západních stranách Slovenska, v sousedství Moravy, pak tu onde po městečkách, jako v Eatkové (Gemer) a jinde. Rozšířenější je laj blik, velmi známý je též název brusl'ak, jenž má rozličné podoby, jako prusťak, bručel', prucel', brunclík (Malatiná, Or.), p r u c n i k (Jabloňka, Or.), konečně i p r s 1 j a k, což zní již takřka úplně slovensky, dále slyšeti i kamizol, pak i slovenské názvy náprsní k a driečnik (Křivá, Orava). V čabě oblékají pod náprsuík vlněný andre (Unterzieher). V zimě nosí se místo náprs-níku k o ž u š o k čili kožuštok bez rukávů, někdy výšivkami z červeného karmazínu ozdobený. V Očové (Zvol.) jmenují takový kožíšek cucaj, ve Velkém Hnilci (Spiš) serdak. Poslední slovo je zároveň polsko-rusínské, pocházejíc od serdo = srdce, a jest tedy název slovanský.

„Nejnárodnější a dozajista nejstarobylejší" z oděvů svrchních „pro zimu a nečas a také pro zvláštní dny," tak dí prof. Koula v I. ročníku tohoto časopisu, na str. 379, „je halena" Název však očividně není slovenský, aniž lze jej s Matzenaurem (Listy fil. VIL, 212) odvozovati z němčiny, nýbrž pochází ze slovanského jihu: chor-vatsko-srbsky hal jiná, bulharsky halina. Viz obzvláště rozvětvenost .a množství dokladů v jihoslov. akad. Rječniku, dílu třetího str. 161 a násl. Původ slova dosud nevyjasněn. Domácí epitheton široké haleny je širica, jako širokému klobouku přidáno jméno „širák". V severních stolicích je zase více v obyčeji huna, huůka, mezi polským obyvatelstvem oravským guňa. česky zní slovo houně, ač význam poněkud je jiný. Slovo guňa je známo po celém jihovýchodě evrop?