dívčí ozdobou hlavy. Slovo p a r t a = corona virginea, jež znají nejen Slováci, ale i Slovinci, Chorvati, Bulhaři a Malorusové, není slovanské, nýbrž dostalo se ke Slovanům prostřednictvím maďarským (parta = Kopfschmuck ungarischer Mädchen), kteří ho snad sami odjinud dostali, neboť i cigánská děvčata nosí tutéž partu. Partie a je malá parta, a byla kdysi zajisté jakousi menší ozdobou hlavy a pak i klobouku, jehož půvudní forma byla bez střechy, napřed asi u mládenců a později, když nabyla jednoduché formy střechové, u mužů vůbec. Název par ti ca by tedy pocházel z oné doby, když nevěsta a ženich jednak se zdobili, ona bohatější partou, tento skromnější p a r-ticou. V Hontě „nosili klobúky nízké so širokými particiami, vy-mastené masťou, tak že taký klobúk vážil viac kilogramov, a pod nim nezmokol, a na partici nosili si fajky a doháň (= tabák) i křemeň s ociel'kou a s piáchnom." (Ján Slavik z Dačolomu.) V Gemeri a na dolní zemi zaniklo namnoze jméno klobúk a užívá se více maďarského kalap. Ve Velké Kevúci (v Gemeri) nosili kdysi vysoké soukenné úzké k a 1 p a k y. Tak na jihovýchodní hranici proniká vliv sousedních Maďarů, kdežto na západě německé názvy převládají, jako v Horních Bzincích (v Nitranské), kde nosí klobúky s vysokým krepelom = střechou. Ve východní Spiši, na samé hranici šariské, mají široká klobouky s vysokou krysou (K. Schich v Brutovcích). Je to slovo polské: k r é s, krys, jež však pochází z německého Kreis, jako české křes, okres. „Malý, okrúhlý, vybíjaným remencom opásaný klobúk" sluje dětvanským, „sedí na vrch hlavě", jejíž velikosti neodpovídá. Nosí ho na Detvě (ve Zvolenské), též v sousedním Te-kově. Ve Spiši panuje u Slováků širák, na severu pak !;malýr polský klobúk" (Št. Mišík); tam „v Zamagórzi" obyvatelstvo dosud svůj polský původ zachovalo.

Ozdoby klobouků jsou rozmanité. V Zárječi (v Trenčanské) mají mládenci pět až šest „barvistých šnúrek a zubovačky so strap-cami, kdežto ženatý iba čiernu samatku s krátkýma koncami nosí" (Bož. Križanova). V Zazrivé (v Oravě, na hranici trenčanské) takovou černou aksamitovou stužku na klobouku volají fáborec (J. Šte-fanica). Podle Matzenauera (Cizí slova 153) pochází fábor, plur. fábory = stužky rozličných barev, na ozdobu milého, svatebních, osob atd., z francouzského faveur, jež nejen „přízeň", nýbrž i malý dar, stužku, závoj, kterým býval vítězný rytíř milenkou ozdoben, znamenalo. Skromný fáb ore c je tedy, jako p a r t i c a, zbytkem ozdoby někdy bohatější. Jinakou ozdobou klobouku je p i e r k o (Liptov), jež. na západě, jako na sousední Moravě, zovou kosierkem. To je slovo domácí a skládá se takto: kos-én-kí, jako je slovinské kosér, kosir =: falx vinacea (Habdelich), od kmene kosý = šiknjý, od něhož i k o s a = Sense pochází. K o s i e r e k = kosírek jest tedy věc jako kosa neboli srp ohnutá; a takové ty k o s í r k y na kloboucích skutečně jsou.