O krojových názvech slovenských.

Mužové nosívali druhdy dlouhé vlasy, uprostřed pútcem (= cestičkou) rozdělené; v některých krajinách zaplétali je do k ä č i e k, jak to dosud ve Zvoleně a mezi „vrchovci" honťansko-novohradskými kde tu obyčej jest. Slovenská kecka neboli kačka t. j. ?????? a česká kštice tj ???? sou nevelmi různé odvozeniny z původního ????, staroslov. ???? = vlasy na hlavě.

Letní pokrývka hlavy zove so nejvšeobecněji k 1 o b ú k. Staří cechové říkali též k o 1 b ú k. Podle etymol. slovníku Miklosichova znají i Poláci obojí formu k 1 o b u k i k o b i u k. Ačkoliv toto slovo všem Slovanům je známo a ačkoliv máme starobylé osady jménem Klobúky (dvojí na Moravě, jedny na Krakovsku), přece nelze pochybovati, že pochází z ciziny. Jakou však cestou se věc a název její ke Slovanům dostala a jak z tureckého k a 1 p a k = Mütze, insbesondere die mit Pelz verbrämte (Miklosich, Türk. Elem), vznikl slovanský k 1 o b ú k, to je dosud dosti záhadné, a Miklosichova hypo-these, že slovo přejali Slované v prvních stoletích po narození Krista Pána, dokud ještě, nečetni jsouce, východní kraje evropské vespolek obývali, není s to, aby obtíže odstranila. Jelikož s hláskovou stránkou i význam slova tak podivně se přeměnil, že z čepice (baranice) se utvořil klobouk, myslím, že třeba hledati národ, u něhož obé se udalo aneb udati mohlo. Který by z východních národů to býti mohl, určitě pověděti neumím. Ze Slovanů mohli nejspíše Poláci slovo přijmouti. Z původní formy k a 1 p a k, tvrdou výslovností I a následovně i p, mohlo vzniknouti *kolbok, *kolbók a z toho pravidelnou polskou změnou * k 1 o b ó k, k 1 o b u k.

Útvary klobouků jsou na Slovensku rozličné; za pravý slovenský pokládá se klobouk s hodně širokou střechou, širák. To je název domácí, podobně jako hromovník nebo hromovják. Tak jmenovaly se totiž vysoké klobouky bez střech, jako moždíře, které se nosily v Hontě. „Teraz ich už nevidať; len chlapci, ked: na via-noce, ako valaši oblečení, s Betlehemom chodievajú, si také klobúky, kalpachy, z papieru narobia" (G. Štollman v Beluji). Střechu na klobouku volají'p ar ti c a. Pojmenování dosti divné, protože parta je