str. 396
Nejčastěji byly pinvičky kopány pod sklepy, tak že byly ovšem nejchladnější a tudy nejlepší, po případě kopány i při důkladnějších jamách, hlouběji.
Co asi mívali v pinvičkách staří kromě piva, napovídá žertovná sloka novoroční písně. — „Náš pan táta hodnej vdovec — hukrád pánu ťři sta vovec — zavíral je do pinvici — zvrátily tám smetanici". Mléko, smetana, máslo atd. se ovšem v tom chladu nejlépe a nejdéle před zkázou uchovalo.
Když začali hospodáři odstraňovati rázovité „sklepy", museli rušiti i pinvičky. „Sklepy" předělávali zúplna na nové sence, při tom se pinvičky prostě zasypávaly, až nezbyla než někde nějaká jediná ve vsi.4)
Konečně patří k domácnosti chodské, selské i chalupnické, pec.
Na našem dvoře se srubem mají pec vystrčenu z kuchyně do sklepa, jinde bývá v komoře, a kde není sklepa ani komory ani jiné příhodné místnosti, vystrkují ji i ze stavení, při čemž ji zvlášť pokrývají stříškou z prodloužené hlavní krytby. „Hustá" do pece bývají pravidelně v kuchyni.
Na dvorech mívají velké pece. Hospodyně na dvoře se srubem v Újezdě pekává v čas pilné práce i třicet bochníků — tři vejražné, 5) ostatní „pořadovní", k tomu šest „rozpeků" a třebas ještě nějaké „špendy" (bochánky pro žebráky) a bochníčky pro děti.
Velikou péči mívali odjakživa hospodáři chodští o „mařtal".
Aby mohli dobře v čas zpozorovati a slyšeti, co se v ní děje, měli ji vždy nejraději v bezprostředním sousedství se sencí. Zároveň dbali, aby byla dosti prostorná a ještě více aby byla teplá. O světlo tuze nepečovali; nestálií hrubě o ně ani ve světnicích. Pro získání a zachování nejlepšího tepla stavěli do nedávná nejraději maříale dřevěné: drahé dříví a časté požáry teprve tu zálibu potlačily. Z téže příčiny mívala mařtal, nebyla-li při senci, nýbrž při domě, kromě vchodu se záspi i vchod druhý, z domu.
V zimě se vchod vnější pečlivě zabednil dvojími dveřmi, k nimž se ještě přiložily slaměné vrkoče a víchy, aby dovnitř nečišelo, a chodilo se jen dveřmi z domu, druhé se otvíraly jen jednou za čas, když byla nutná potřeba.
Zvláštní je, že se staří bávali o mařtal více než o celé stavení. Aby se tam nikdo bez vědomí domácích nedostal, zandávali dvéře večer
4) Jest zajímavá shoda, že mají podnes pinvice také některé domy v Domažlicích; ale tyto jsou spíše podobny rázovitým chodským „sklepům", jenže jsou hlouběji v zemi.
5) Tyto pekou se po starodávném obyčeji dosud pro příhodu, aby bylo co předložiti, přišel-Ii by do stavení host. Nepřichází-li nikdo a chléb tvrdne, sní se vejražné bochuíky s ostatními & při novém pečení opatří se zase jiné.
