str. 394
plná. halroárka s knihami. Z obsahu knih poznáte hned majitele-Choda. Nejvíce je čtení nábožného a dějepisného (kroniky), odborných hospodářských knih málo! Těmto dosud na Chodsku ani nejbedlivější písmáci mnoho nedůvěřují!
Malá sence i sed nicka jsou hlavně v chalupách, starých i nových. Účel jejich jest týž jako sencí: mají tedy tutéž úpravu, jen ovšem všecko chudší, a zvláště rozměry jsou o mnoho menší.
V malé senci nebydlí hospodář,3) nýbrž „podruh". Jeho dospělé děti dostanou místa pro lože na půdě, ostatní všecko musí se obyčejně směstnati v „senci". A ta větší, „malá sence*, zaujímá nejvýše 10 až 15 metrů plochy, menší sednička má sotva deset!
Je-li táta podruh dřevorubec a nadělil-li mu čáp tak osm, deset dětí (což nebývá na Chodsku zrovna vzácno), bývá v malé senci a ještě hůře v sedničce v tom hluku dřevorubcova dlabání a sekání a koplování mezi houfem dětí a mezi hromadami třísek a odpadkův i hotového zboží pravá mučírna. Hosta aspoň zdá se přeskrovná na to všecko místnost spíše mučírnou než bydlem, ale chodský dřevorubec, člo\ěk tvrdé práce i tvrdého živobytí, je tu, jen když vydělá, aby nemusel „jít na dluh", spokojen.
V malých sencích a sedničkách na chalupách rolnických je to ovšem útulnější. Na dvoře má nový hospodář tyto místnosti pro sebe a pro svou rodinu, podruha bére jen výjimkou.
Pokud se místa týče, staví se .malá sence nejčastěji proti velké přes dům, sednička při té nebo při oné a mívá vchod přes kuchyni.
Důležitá, předůležitá místnost ve stavení chodském jest půda, chodsky p n n e b í. Je to přirozeno, kde není hojně místností jiných.
Na statku jest punebí skladištěm nejrůznějšího nádobí a náčiní pro hospodářství i pro domácnost. Kde nemají „sklepa", musejí sem stěhovati valný díl všeho, co jsme na našem dvoře ve sklepě našli. V chalupách bývají na půdě vedle obdobných věcí i zásoby píce, a na statku i v chalupě stávají zhusta při četných rodinách na půdách lože mladých členů rodiny, zejména „chlapců".
Obyčejně bývá celá půda na přič rozdělena pěřením o dveřích, jež se mohou uzamknouti. V předním oddělení bývá nametáno píce a pak tu stávají a le/.í hrubší věci i nářadí atd. V oddělení zadním, „na zavřeném punebí" stávají „špížerny", moučné truhly, díže, „ko-šinky" chlební a prkénka, truhiy s plátnem a šatstvem, halměře (na šaty; ty jsou ovšem zařízení pozdější) atd. Kde mají „sklep", je toho-tu méně, jinde a všude na chalupách více.
3) Hospodářům jmenují domácího pána vůbec, a,l je sedlákem, ať třeba dřevorubcem. Nájemníci ho tak za vážnější řeči i oslovují, ale jen otec a matka, dětem „jejich je strejčkem" ji hospodyně „tetou", jako všickni ostatní vdaní i ženatí ve vsi. Mluvíce hospodář a podruh jedni o druhých, nazývají se navzájem „naši". Jsou-li na chalupě podruzi dva, jsou „naši z malý senci" a „naši ze sedničky" nebo prostě „sedničkuc".
