do domu; azda budu lepšie dávaf, keď sa budu znovu stavať." (Tak prý kdesi v maďarské vesnici, kde nedávali almužny, zazpíval žebrák Slovák, a Maďaři, zpěvem jeho jsouce dojati, hojně prý ho podaro-vali.) — „čo tam slýchať?" „Nechcú staré bály zdychať a mladé za muž bra't."

Věnováno milovaným rodným bratřím.

@PP(Pokračování.)

Jiných místností, v nichž by se mohlo pohodlně bydleti, Chodové za stará hrubě si nehleděli. Teprve na chalupách začínali s útulnými „malými sencemi" a „s e d n i 6 k a m i", a po příkladě těch stavěli potom i noví hospodáři na dvorech obnovovaných síně podobné.

Na starém statku chodském mívali nejraději, jakož už též řečeno, senci jedinou. Ale rádi stavěli už také dávno při Sencích místnosti menší, skrovné a jednoduché, do nichž se mohlo aspoň něco nábytku a nářadí, co mělo býti čas od času při ruce a v seuci by jinak překáželo, skliditi, po případě, byla-li rodina četnější, aby tam mohl někdo, snad „vejmluvník" a s ním větší děti nebo dospívající dcery aspoň noc přespati. Tak vznikly všelijaké „vejstupky" a přístěnky, dobře podle místa a položení zvané, později po novějších komorách většinou překřtěné.

Pokud ještě tyto názvy všecky zachovány, nelze již z nich žádného věcného rozdílu vystopovati.

Komora, vcjstupek, přístěnek — všecko značí v podstatě místnost stejnou nebo aspoň po všech hlavních stránkách podobnou.

Místnost tato jest v sousedství sence, je skrovná a u porovnání s obyčejnou chodskou sencí nepoměrně úzká. Má jediné okno, na starých dvorech i chalupách o jediné tabuli, a to často tak malé, že by jím žádný zloděj tak hned neprolezl. Obyčejně bývá v okénku tom ještě železná mřížka.1) Místnost nemívala ani podlahy a nemá