sa vlka, či na Boha verí, on zuby na tebä vyškerí!" — Zlý bojí se trestu vyjádřeno příslovím: „Nieto toho psa, aby sa kyja nebál." — „Zbojník sa lakne, i keď list v hoře zašustí." Připojena zbojnická píseň: „Käde idem, tade trniem, len sa bojím, že zahyniem; nebojím sa zahynutia, len sa bojím, že ma chytia." — Zlý ve zlém jiného hledá: „Maká druhých oiehom, kdo sám v peci líha." — „Pes suku nikdy nepotrhá." — O trestu na zlé: „Bude tak robiť, kým mu čierna kráva nestúpi na nohu." — „Lepších od něho povešali." — „Nehodno ho je, okrem duše, iba do vody hodit." — „Nehoden je, iba aby ho zahrdzavenou flintou zastřelil." — O náruživé žádosti Slovák má řadu rázných pořekadel: „Strežie, ako drozd na haluzi." — „Vyžiadal by v zimě malin." — „čaká ako kana na dážď." (K tomu podává se tento výklad: „Vtactvo sa raz usneslo na tom vyčistit všetky studničky. Kto sa tomu zprotivil, bola jediné kana. Tým však zbavila sa práva — piť zo studničiek, a musí čakaf jediné na dážďovú vodu.") — Žádosti lidské jsou rozličné: „Komu hus, komu prasa, komu pečená klbása." — „Komu kňaz, komu kňazovka, komu kňazova dievka." — „Komu sa ako 1'úbi; komu kapusta, komu hlúby." Různé obyčeje: „Sto dědin, sto obyčajov." — Nikdo není bez chyby: „Mal je mädom, eště sa prekysne." — „Nezarikaj sa ničoho, iba nosa si odhryznuř." — „Každý má svoju húbočku." — „Dom nie kostol, člověk nie anjel."

VIL Dle řeči soudí Slovák o člověku: „Od planého ptáka planý spev." — „Poznáš po vrave, čo jesto v hlavě." — Dostáti slovu: „Člověk je iba dotial človekom, kým si slova stojí." — O ceně pravdy tvrdí Slovák: „Povedz pravdu na otca, na mater — nemáš hriechu." — „Pravda prebija hlavu, prosba nebesa." — Mlčení výše cení než mluvení: „Mlčaní schováš, kde chceš" — „Svrblavý jazyk nikdy dobré nenarobí." — Potměšilce Slovák se bojí: „Neboj sa tak čierneho cigána, ako bieleho." — O ceně výmluvy: „Čert si vše najde příčinu, prečo starú babu vzal." — „Našiel si čert výhovórku, prečo starú ínaf zabil — že bolo tma v pekle." — „Bol čert diablovi po voli, že sa neznal vykrútif." — O šíření pověstí: „Bez větra sa ani lístok v hoře nehne." — „Keď vietor neduje, hora sa nepohne." — „L'udia, ked! vravia, vše dačo vyvravia," — „Dobrá pečenka ďaleko vonia, a zlá ešte dalej smrdí." — „Ak ten cigáni (od něhož som počul), ja mu pomáhám." — Co napsáno, má plnou platnost na Slovensku, proto se i Slovák nerad nač podpisuje, říkaje: „Co je na-písané, to mačka nevylíže." — „Napiš, nech to í vraví i hl'adi." — O mnohomluvném se říká: „Sype řeči ako z rukáva" (Slovák totiž nemívaje v oděvu kapes zaváže si v čas potřeby rukáv na haleně a naklade do něho, co si chce uschovati. Když se rukáv rozváže, sype se to z něho arci samo bez jiné pomoci.)

VIII. Lidé s lidmi: „Bez jednej ovce bude salaš." — „Bez jedneho žiaka bude škola." — „Jedno dřevo nenie hora." — „Ruka