gických, ale očekáváno, že hlas sněmu království českého nebude tu oslyšán, zvláště když bude podporován také s jiných stran, především poslanci říšskými.

Také projevovány pochybnosti v příčině pojmu „starožitnosti a památky", a navrhovány různé definice, zvláště aby ochrana týkala se předmětů starších padesáti let a důležitých pro historii kulturní, pro umění nebo národopis; neustanovena však přesná definice a právem, neboť v praxi by zajisté o tom rozhodovalo dobré zdání odborníků nebo sborů znaleckých.

Konečně požádán zemský výbor, by navrhl sněmu zřízení zemského sboru archaeologického, jenž by podával dobrá zdání o památkách a starožitnostech, zvláště o zachování, opravě a získání jejich pro sbírky veřejné, o provádění staveb monumentálních a umělecké stránce jejich. Sbor měl se skládati z odborů, vypracovati pro sebe i pro ně stanovy, jež by schválil zemský výbor a dodatečně sněm, a na základě dobrého zdání sboru měl zemský výbor provésti další kroky a podati sněmu zprávu a návrhy zvláště o upravení činnosti sběratelské, pak organisaci museí příslušných.

V příčině programu a složení sboru rozšířen tu tedy původní návrh zemského výboru z roku 1887 (viz číslo 2., str. 174) a navrženo, že ve sboru mají také zasedati zástupcové archaeologického sboru musea království českého, křesťanské akademie, společnosti přátel starožitností, výboru pro uspořádání výstavy národopisné a po případě také zástupci jiných podobných korporací.

Avšak tyto návrhy, podané ovšem již ke sklonku sněmovního zasedání v dubnu r. 1892, nebyly již vyřízeny. Týž osud stihl také petici spolku architektův a inženýrů v království českém v Praze, podanou o něco později. Petice ta vypracována spisovatelem p. J. L i e r e m, jenž již dříve horlivě se zasazoval o ochranu památek a starožitností (Feuilletony, díl II. 1888).

Petice velice obsažná a věcná uváděla především, že zničeny z neznalosti a libovůle mnohé archivy (mincmisterský a berní na Horách Kutných) a obsáhlé panské registratury, že bývalý archiv guberniální, nyní místodržitelský, nejdůležitější v království českém, je nedostatečně umístěn ve sklepích pod kostelem sv. Mikuláše, že není statistiky památek ani orgánů dozorčích pro ochranu jejich, které by měly potřebné exekutivy a prostředky. Vytknuto také, že museum království českého nemá k tomu dosti prostředků, mohloť na př. r. 1887 věnovati na záchranu starožitností z celé země pouze 21 zl. 50 kr. (!, ač by mělo obsahovati velikou a soustavnou sbírku památek.

Petice jednala o zákonné ochraně památek v cizině, o dosavadních příslušných ustanoveních u nás, pak o nedostatku vlivu a pro-středkův ústřední komise vídeňské.