jaké zákony a která nařízení by se mohla vydati beze zvláštních obtíží, aby se zabránilo rychlému mizení památek. Referent radiv se v té věci s koncipistou obchodní komory p. Drem. Čuhelem, navrhl, aby vláda byla vyzvána, by vzhledem k § 1. a § 15. čís. 12., pak § 24. živnostenského ráda ze dne 15. března 1893 č. 39 ř. z. vydala nařízení, jímž by se živnostenský prodej a koupě památek umě-lecko-historickjch a starožitností učinily závislými na udělení koncesse. Při poradách ve schůzích Společnosti doplněn návrh ten tak, že se mělo živnostníkům oněm uložiti, by vedly knihy o tom, od koho na' byli a komu zcizili takové předměty; pak měl býti vzhledem k bezpečnosti majetku a z jiných příčin veřejných zostřen policejní dozor na veškeren prodej a koupi takových předmětův a měla býti přísně stíhána každá živnost podobná, provozovaná pokoutně. Doba byla tehdy dosti příhodná k této žádosti, poněvadž se mělo jednati o revisi řádu živnostenského a zvláště živností koncessních.

Ve zprávě podané o věci té zemskému výboru dle nástinu referentova ukazováno, že především nesvědomití překupníci savlékají památky naše do ciziny a že nebezpečí to vzrostlo pořádáním jubilejní výstavy zemské, jejíž příslušnými odděleními upozorněny širší kruhy na cenu a důležitost památek. Uváděna také zvláště křiklavá fakta, naznačená ve schůzi přátel národopisu v Měšťanské Besedě dne 25. března 1892, že překupníci vylákali v čase výstavy na Voticku a v jiných krajích českého jihu různé části krojů, zvláště holubinky, pod záminkou, že budou vystaveny se jmény dárců, načež je draho prodali do ciziny; dále že skvostný pacifikál vyoraný rolníkem na poli u Českého Brodu nabídnut nálezcem museu království českého za 200 zl., a nežli smlouva uzavřena, koupen bývalým restauratérem na pražském nádraží za 300 zl. a prodán museu v Drážďanech za 1.400 zl., konečně že překupníci kupují zvláště od kostelníků mešní roucha odložená, obsahující často umělé, starožitné a cenné vyšívání, hlavně zlaté a stříbrné, a že správy obecní a veřejné ústavy prodávají za fatku a mnohdy zúmyslně stará privilegia královská a jiné listiny nebo knihy, zvláště původu českého.

Rovněž požádán zemský výbor, by předložil sněmu resoluci, kterou se vláda vyzývá, by vzhledem k naléhavosti otázky předložila říšské radě osnovu zákona, jímž by se zakázal vývoz památek umě-lecko-historických a starožitností z říše rakouské-

Při poradách ve Společnosti uváděno sice, že v této příčině naskýtají se nemalé obtíže plynoucí především z toho, že otázky týkající se vývozu a obchodu náležejí do působnosti rady říšské (§11. a) d) zák. z 21. pros. 1867 č. 141 ř. z., a že sluší tu jednati dle zásad společných s Uherskem dle § 2. odst. 1. zák. z téhož dne č. 146 ř. z.), že se týkají smluv obchodních a celních s cizinou, právě tehdáž uzavřených, a že vláda nevyhověla dosud v tom směru naléhavým žádostem ústřední komise vídeňské a sjezdův anthropolo-