nástrojem zhotovené, až ku špičce, že však na hřbetu poblíž

spi č k y skoro zmizely následkem upotřebení. Špička se konečně

ulomila. Není vyloučena možnost, že sloužil za zbraň, a to snad za zbraň házecí.

Bronzové srpy mizí prvním vystoupením železa, t. j dobou hall-stattskou a latěnskou. Že by však nedostatek srpů bronzových v hall-stattském pohřebišti sloužiti mohl k ohraničení doby jejich užívání,, nezdá se mi býti správné, protože právě v hrobech vůbec jsou velmi řídké.16)

Tato okolnost zasluhuje povšimnutí, a lze z toho snad souditi,, že většina srpů byla přece vždy jen výrobkem cizím, obchodem přineseným a v depotech nám zachovaným.

V době latěnské mají srpy (ovšem již vesměs železné) částečně ještě podobu srpů bronzových, částečně se přibližují již srpům pozdní doby a našim (č. 31. srp z Finistěre,17) č. 32. srp z kolových staveb;18) č. 33. srpek malý z hrobu u Kostomlat v museu zemském). Bývají však obecně již pouhým ostnem v držátku připevněny; některé prozrazují patrně vliv římský a tvoří tak přechod k srpům doby následující.

V pozdní době se vyskytují již tvary našim úplně podobné, jako u nás (č. 34. srp z hrádku v Semicích v museu zemském; č. 35. z hrádku u Chodovic, majetek p. Dra. Niederla; č. 36. srpek malý z Podbaby, majetek p. MUC. Jíry v Praze) tak i v Ubrách (Keszthély,-s vlnicí nalezený19) a v Rusku (č. 37. a 38.20). Lichačev udává, že zvláštností těchto ruských srpů jest pilování, čímž upomínají na pilované srpy bronzové a pazourkové.

@I@@Srpy moderní.