jména vypuklým occiputem, zřejmě vyniká. Ono sploštění occi-putu, jež tak charakteriauje asijské a pozdější evropské krátkolebce, zde úplně schází.

Leb je prodloužena silně vypouklým occiputem. Obličej variruje, je dlouhý, úzký i nízký. Ale prvé převládá v celku i v detailech. Otvor nosní je buď střední nebo úzký, očnice častěji vysoké než střední. Oblouky nadoění bývají silněji vyvinuty jen u silných lebek mužských. Za to jsem pozoroval častěji jednu velmi charakteristickou známku v obličeji: kosti nosní kloní se k sobě pod ostrým úhlem, a obrys hoření symfysy vybíhá od švu nasofrontálního velmi silně, téměř zobákovitě do předu, tak na př. u lebky roudnické, kobyliské, chlumské, lyskovické.91) Patrně měl lid tento hojně vybíhající, orličí nos, a tvořil tím pravý opak k obličejům turanským, finským. Čelo bývá dosti široké, mírná prognathie dosti hojna.

Ostatní části kostry zůstaly pravidlem nepovšimnuty. Že však se na nich vyskytují velmi zajímavé úkazy, zřejmo z několika lépe ohledaných nálezů. Jedná se tu pravidelné jen o velké rourovité kosti, které bývají nejlépe zachovány. Pánev bývá pravidelně rozpadlá.

Dlouhé rourovité kosti jsou zajímavé nejen tím, že lze z jejich délky pravděpodobně souditi na výšku celého těla, tím při větším počtu měřených jednotlivcův i na tailli lidu, a zjistiti tak znak v anthropologii velmi důležitý,92) ale poskytly již dvakráte zřejmé doklady toho, že byly člověkem ořezány, rozpolfovány — patrná to známka lidojedství. 93) Jinak byla již vícekráte konstatována na kostech

91) Tutéž vlastnost konstatoval Lissauer na neolithických lebkách z Velkého Morinu u Inaowraclawi aBogdanov na lebkách utkin-ských z téže doby (srv. moje Příspěvky k anthropologii zemí českých l;, str. 75).

92) Ukázali jsme na to v loňském ročníku Českého Lidu, reprodukujíce methodu, kterou k účelu tomu navrhl prof. L. Manouvrier (český Lid II.. str. 620;. Navrženým tam exaktním způsobem nebyly, pokud víme, ještě měřeny kosti z těchto nejstarších nálezů, o něž se nám v tomto článku jedná (mimo nejnovější práci p. Palliardiho). A ze stasích popisů znám jen poznámku prof. Woldřicha, který našel v Řepíně u jedné kostry délku femoru 405, humeru 340, radiu 265, u jiné tibie 405, flbule 395, v Trmici u kostry délku femoru 470, tibie 380, humoru 360, v B 1 a ž í m i délku humeru 340, radiu 265, femoru 405, tibie 405 mm.

93) O tom, že byl praeliistorický člověk v Čechách jako jinde v Evropě lidojedem, jsme nikdy nepochybovali. Nejnověji u příležitosti popisu nálezu knovízského (kulturní jámy z doby bronzové), kde se našly opět na kostech lidských známky na kanibalismus svědčící, prohlásil se pro totéž mínění a jiné doklady sebral Dr. J. Matiegka (Pam. arch. XVI., seš. 4.). Připojili bycbom však k nim ještě nálezy řivnáčské. Je-li femor tam nalezený a vyobrazený v Památkách skutečně lidský, nese, jak již z tabulky nálezů vidno (Pam. arch. XII. Tab. XIII. č. 69), neomylné stopy úmyslného otvíráni. Jiné kosti jsou provrtány (čís. 79) a byly patrně nošeny nebo zavěšeny v chýši na památku — jak naléháme u celé řady moderních primitivních národů.

{{{{{