který byl poslán p. prof. Drovi. Fr. J. Studničkovi (za laskavé zapůjčení pro český Lid vzdávám díky) se steskem, že správce dešťoměru N. v městečku N. nemůže podati bezpečné zprávy o dešťoměr-ném zkoumání. Píše doslovně: „Koncem srpna bylo zde veliké sucho; mnoho mraků a bouřek přeletělo přes zdejší krajinu, aniž by z nich bylo pršelo. Vinu toho přikládalo zdejší nevzdělané a pověrčivé obecenstvo dešíoměru; mezi lidem se vypravovalo, že náš dešťoměr je

.......elektrika, která na tři hodiny mračna rozhání. Nikde prý

ji nechtěli přijmout .... Jiná bajka o tom zněla, že ty elektriky dávají do jednotlivých krajin pojišťující společnosti, aby rozháněly mračna, by nemusely platit náhrady za škody krupobitím způsobené-Dne 2. července shromáždilo se před bouřkou něco lidí u zahrady, na níž dešťoměr stál, a ženy vybízely odrostlé darebáky, aby dešťoměr rozbili; dva z nich vypáčili dvéře u zahrady, ale dešťoměr nechali na pokoji. Teprve v noci někdo dešíoměr vzal. Na neštěstí donesly se mi ony báje teprve pozdě večer téhož dne. Deště 3—4 dni trvající podnítily pověru tím více. Pomocí četníků, již tři mladé dareby na mé udání vyslýchali, dostal jsem dešťoměr zpět; oni se sice nepřiznali, ale lidé poznali, že s dešťoměrem nežertuji. Pachatel, uslyšev, že celá věc udána jest soudu, dešťoměr podhodil na louka do proutí, kde jej děti dne 7. července našly. Neporušený dešťoměr přenesl jsem na mlynářovu zelnou zahradu, kde jsou stále hlídači. Zde vidí lidé dešťoměr a mne, kdykoliv měřím, tak poznávají, že není dešťoměr žádná «lektrika . . . Ačkoliv byly mysli lidí nejen zdejších ale i okolních obcí pobouřeny, přičinily se nynější hojné deště valně k zapuzení tó pověry."

Hejkal vyskytuje se tu ve dvojí podobě; buď jako pták nebo jako člověk. Určité podoby jeho nelze vyšetřiti. Jako pták sedává na stromech, odkud pokřikujo na chodce v noci „hej, hej!" a tím lidi stiviší. Ozve-li se mu někdo, skočí mu na záda a tluče ho křidly a klove zobákem. Nejlepším prostředkem proti němu je opálené koště, jen tím „se mu to může oplatit" a lze ho ode-hnati. Jako člověk má podobu černého muže, sedá také lidem na záda. Může s& proměnit v jakoukoli věc, nebo vzíti na sebe jinou podobu.

Jeden člověk šel do Jestřábí u Byteše lesem. V tom lese křičel hejkal. Pocestný to po něm několikráte opakovaly a hejkal přiletěl a „klobal" ho do hlavy a bil ho křídly, až ho utloukl. — Čeledín z Borače hnal o dvou hodinách v noci koné na pastva. Pásl sám a bylo mu tam smutno. Kdesi v dálce křičel hejkal a on to po něm opakoval. Hejkal přiletěl blíže a křičel zase. Če-