„Puška" při zakončení mlatu.

Domlacují-li ve vsi žita, což děje se okolo vánoc, nastává veliké napjetí mezi sousedy, který sedlák bude dříve hotov a který později. Obzvláště mladé, svobodné holky nebo selka, které byly již domlátily, pilně dávají pozor, kdy u souseda budou mlátiti poslední půldne, nebo ještě lépe poslední „řad". Tu připraví si „pušku", t. j. spletou ze slámy vích, jakým se myje, drhne zem, vloží do ní „slepičinu", nebo rozkrájené košťály, nebo saze, a plíží se opatrně ke vratům, kde se domlacuje, aby hodily „pušku" mlatcům do stodoly. Nosí ji výhradně mladé holky, obzvláště má li některá u souseda milého, nebo ji nosí selka, jež se slovy: _Tu máte pušku" vhodí tuto mlatcům, když jsou v nejlepším, do stodoly. Okamžitě zahodí všickni cepy a běží za tou, která jim pušku vhodila. Ale ani ta nečeká na mlatce, až odloží cepy. Jakmile vhodí „pušku" na mlat, již vezme nohy na, ramena a utíká, co může. Dohoní-li ji, při čemž si ovšem „chlapci" znamenitě pospíší, a mladá-li jest nebo snad dokonce jeho milá, musí dáti tomuto šťastnému hubičku. Ovšem že sama ji nedá, ale hoch vezme si nejen jednu, nýbrž co může. Po případě ji též počerní, dala-li do „pušky" saze. Byla-li však chycena selka, musí dáti tomu, který ji chytil, při nejbližším iídle vejce na másle. Potom se jde domlacovat. Každý dává pozor, aby neuhodil poslední a puška nepatřila jemu, nebo tu má smích ode všech. Může ji dostati sedlák i selka. Třeba nikdy nemlátili, „domíacovat" přece přijdou poslední půldne nebo aspoň poslední řad i tito. Má-li se již v několika úderech ukončiti mlácení, zahoří tváře všech a nastane veliká otázka: „Kdo to jen bude? Jen abych to já nebyl, jen abych to já nebyla!" Napjetí roste; již jen asi 8 ran a čí bude „puška"? Tempo se drží. Ještě dvě rány by se měly dáti cepem, ale sedlák zdvihne cep a — nenechá ho více dopadnouti. Kdo udeřil před ním, nenadav se uskoku, má „pušku" a za odměnu se všech stran mu zvoní smích, obzvláště ženského pohlaví, má-li „pušku" mužský, a obráceně. „Pušku" to ovšem velice mrzí, že ji dostal(a). Výheň u Velešína.

Domlacuje-li se jakékoliv obilí, slaví se „puška". Hospodyně pilně dává pozor na mlatce, aby jim mohla pušku, t. j. pánvičku, do stodoly vhodit při posledním „řadu" se slovy: „Tu máte pušku". Nastane hon. Chycena-li selka, mohou ji počernit, ale musí dáti všem mlatcům vejce na másle.

Eančice u Kamenného Üjezda.