Předchozí 0337 Následující
str. 324

„ví každej", to jest: zjistiti společnou podstatu lidového nazírání, pozadí, i něhož prýští myšlénky, činy a všechen ráz života. Vytknutím tohoto pozadí, v němž se lidová individualita jistě nejostřeji jeví, stanoví se již vše ostatní. A proč nás to zajímá? Nemyslím, že by to byl zájem čistě akademický. Pro práci vědeckou nebývá obyčejně tolik hluku. Je to spíše důsledek určitých poměrů společenských. Naše společnost pohořela namnoze se svým názorem na život, nebo jím aspoň není spokojena. Tu se pojednou objeví, že lidé na vsi tu neb onde, v celku svém, zdravým vývojem v morálce, životní filosofii, v názoru na svět dospěli dále, než se to podařilo nám se vším učeným balastem. I vrháme se instinktivně a s velkým hlukera, jak to u nás bývá, po nově objeveném zřídle, neuvědomivše si však zcela jasně, odkud naše horlivost vznikla, co chceme a co je nutno, aby se nadšení neproměnilo v bezvýznamný lomoz. Euští romanopisci dávno pochopili jak tento rozvoj, tak pravý význam studia lidového a obé vyjadřovali v nejslavnějších svých dílech. Jimi byla věci zjednána pevná půda, a snaha jich nese již ovoce, ne-li i jinde, aspoň v literatuře. Jedině v jich pojetí může spočívati důležitost studia lidového, vyrovnávající se zápalu, s nímž se studium propaguje. Neuznáváme-li toho, zůstává folklór jen částkou obsáhlejší discipliny, a všeobecný zájem, jenž jej provází, je nejvýše produktem mody a okamžitého a téměř promarněného enthusiasmu.

Slyšíte-li starého sadaře vyprávět o dušičkách, jež chodí hřbitovem, o bludičce, jež v močál zavádí, o zlaté lani, jež hlídá na Zlívě poklad, cítíte jasně, jaký názor o světě nadpřirozeném vane krajem. Ale těžko názor ten vysloviti; nejlépe se to ještě podaří, podá-li se celé vypravování sadařovo. Nestačí několika slovy naznačiti: „Tam a tam jsou tací a tací lidé, žijí tak a tak, věří to a to." Z podobných výtahů, právě tak jako z různých diagramů, statistických dat a mrtvých plánů pochopi se hrozně málo. Vše to je jen materiálem pro statistika, odborníka, učence. Jak jsem již podotkl, nedovedu si představiti, že by celé hnutí nemělo jiného účelu, než popularisovati určité odvětví určité vědy. Má-li však vzmáhající se studium lidoyé hlubší intence, stávají se statistická data a výtahy a p. pro celek bezvýznamnými. Život možno pochopit jen v spolužití, tu není možná reprodukce. Nanejvýše lze snad zachytiti několik kontur tohoto života, tak na příklad doslovným opakováním pověstí, písní, pověr atd. Je to obtížná mosaiková práce. Ale chce-li kdo seznati obrysy francouzské společnosti předešlých dvou věků, musí se nutně prodrati nekonečnou memoirovou literaturou současnou. A memoirovou literaturou lidu jsou právě písně, pověsti, pověry. Obraz z vyzískaných kontur je práce pro budoucnost. Život odumírá, třeba zachovati památky, z nichž bude možno nakresliti stín minulé doby. Nálada, již v nás budí život sám, zasmušilý podzimní čas, špinavá, chudá ves a starý vyprávějící sadař, ta ovšem mizí. Zbývají slova.


Předchozí   Následující