této velké skupiny 11 nápěvů hledati budeme v první menší skupině (EN. 10, 218, 533 a nápěv z Č. L.), na jejíž čtyři melodie zpívá se přes 40 většinou mezi sebou příbuzných textů, z nichž některé jsou přímo vlastním myšlenkovým středem tohoto kruhu. Vyšli bychom tedy od nápěvů Ach, není tu (EN. 10) nebo Jetelka (EN. 218, v notových příkladech ovšem s textem Na krátce, na dlouze), a sledovali pak nenáhlý rozvoj až k EN. 370, jakožto k písni mezi poslední odnože typu původního patřící netoliko textem nýbrž i nápěvem, jenž představuje nám mollový variant druhé menší skupiny (blízký zejména nápěvu EN. 127); v dobách, kdy písně tohoto typu mezi lidem vznikaly a se šířily, variant takový byl zajisté ještě možný, ač vyskytoval se asi již dosti zřídka a nenalézal tolik půdy jako ostatní varianty durové, tudíž také jen v ojedinělém případě se nám zachoval. Poslední menší skupina tří nápěvů (EN. 458, R. 115 a 270) jeví se nám pak spíše jako odnož skupiny druhé než první.

Zdali vlastním východiskem tohoto rozvoje — pokud se jeví na 11 nápěvech před námi ležících — jest melodie Ach, není tu nebo Jetelka, s hudebního stanoviska rozhodnouti nelze. Bylo již naznačeno, že EN. 10 činí dojem melodie vyvinutější, modernější, řekl bych ještě: unylejší a zároveň elegantnější, než ostatní jí blízké, EN. 218 naproti tomu je prostší a přísnější. Ale i to jest možno, ba v případě našem pravděpodobno, že tvar základní sám dále se vyvinoval v nynější nápěv EN. 10 i potom, když se byl od něho odštěpil první variant EN. 218, jenž nejstarší formu svou beze změny podnes si zachoval vedle variantů jiných. Ostatně z nynějšího Ach, není tu bez velikých obtíží lze poznati onen jednodušší tvar základní: rozdíl mezi oběma spočívá hlavně v prvním taktu, jenž původně jistě obsahoval sestupný motiv nápěv ten charakterisující a teprve během času citovým stupňováním přednesu v nynější odchylnou unylejší formu se změnil. Restitucí však onoho charakteristického motivu v prvním (a souhlasně ovšem i v pátém a třináctém) taktu, tedy změnou jen docela nepatrnou vzniká nápěv, jenž co do prostoty a přísnosti věru nestojí za nápěvem EN. 218:

Samo sebou se rozumí, že tato rekonstrukce je pouhá hypo-tbesa; ale nepředpojatý pozorovatel zajisté přizná mi, že hypothesa