pratvar onen mezi nimi skutečně se nalézá — který neb i které z těchto nápěvů původnímu jsou nejbližší, tedy jaksi genealogicky nejstarší? Odpověď na otázku tu není snadná a může vůbec býti jen přibližně přesná, neboť materiál písňový, jejž máme po ruce, prese všechnu hojnost svou přece jenom je kusý. Prozatím arci jen s hudebního stanoviska na záhadu tu pohlížíme. I jest patrno, že útvary pů-vodnější hledati budeme toliko v první nebo druhé oněch menších skupin. A ta především sluší uvážiti významu jediného nápěvu mollového, EN. 370.

Erben v „Slovu o písni národní" při prvním vydání sbírky své (III. sv. 1845, str. 268) nápěv Ach, není tu, není vřadil do poslední, tedy do nejmladší oněch šesti tříd, na něž co do stáří zpěvy lidové dělí, i praví o této třídě, že „ze tříčtvrtního německého tance povstala, kterýžto však u nás v Čechách svůj zvláštní, původnímu německému Ländler docela nepodobný ráz na sebe vzal", a kromě zmíněné již melodie EN. 10 za příklad uvádí: Dej, Bože, Barboře (EN. 101), Červená modrá fiala (EN. 68), Nic nedbám (EN. 479), Paňmámo, sládek jde k nám (EN. 499), Když jsem šel do Prahy (EN. 291), Nestůjte, mládenci (EN. 469), Na tej louce zelený (EN. 437) a j. v. To celkem je správné: nápěvy tyto se všemi svými varianty a odnožemi jednak jsou původně taneční a kupí se kolem Sousedské, jednak zajisté patří k mladší části našeho pokladu písňového. Jen tím .doplnil bych charakteristiku Erbenovu, že souvislost s německým Ländlerem týká se především tance a následkem toho ovšem i rhythmu, ne však — nebo alespoň ne přímo — samotných písní, jakož i že nápěvy této šesté třídy nejsou všechny mladší než ony, které vlivem menuetu vznikly a u Erbena tvoří pátou třídu „do časů minetových předešlého století se hlásící."

Dle toho nápěvy typu Ach, není tu nebo Jetelky náleží době, v níž dur již bylo vítězné téměř na celé čáře, a tudíž nových nápěvů rodu měkkého čím dále tím méně mezi lidem vznikalo. Píseň EN. 370, jejíž jediný žertovný text patrně není původní, mohla by se proto snadně pokládati za nápěv nejstarší, jakožto jediný mollový naproti 10 durovým. Pak by ovšem historický rozvoj postupoval na našem přehledu od EN. 370 vzhůru, tak že by nyní nejoblíbenější, útvar EN. 10 Ach, není tu, není skutečně představoval melodii nejvyvinutější, nejmodernější. Do jisté míry bezprostřední dojem písně té arci podobnému mínění svědčí. Ale při typických nápěvech opravdu starých častěji než obyčejně se připouštívá, ústní podání zpěváků zachovává také slova písně, ne-li v znění původním, tož alespoň jejich variant nějaký nebo při nejmenším nějakou narážku, tak že hudební středisko většího kruhu písní zároveň v jakési souvislosti slovesné s kruhem tím zůstává. Než brzo přesvědčíme se, že právě při jediném textu nápěvu EN. 370 souvislost ta je minimální, tak že mnohem přirozeněji vysvětlíme si věc směrem opačným: základní tvar celé