z nich chtěli bráti na vojnu, že ho druzí nedají; Tomáš, oráč Vo-páleného, dokonce již nabrousil vidle zaříkaje se, že každého probodne, kdo by naň ruku vložiti chtěl. Ke Kučerovům přišli obránci Vítovi pozdě, bylť zatím odnesen k rychtáři a tam ho právě nakládali na vůz, s nímž přijel šafář motolský, který bezbrannému jonáku uštědřil několik štulců. Vůz se zajatým a jeho stráží vyjel ze vsi sotva sto kroků do hlubokého ouvozu, když přiběhla za ním chasa rusínská a s ní mnoho zvědavců, hlavně žen a dětí; hospodářové tušíce zlé následky ostali opatrně doma. Motolští, sotva zahlédli zástup, seskočili s vozu a dali se na útěk, jenom šafář, který nezkusil ještě pádné pěsti Vítovy, se pozdržel. Také Vít Král zbaven jsa hlídačů slezl s vozu. Hned byli po ruce Tomáš, oráč Vopáleného, a Jakub, oráč Mannův, který jsa znalým němčiny, písaři po němečku vynadal, a kamenem Vítovi pouta srazili a hodili za Motolskými. Ale žádný z nich jich nezvedl, neboť osvobozený Vít běžel za nimi křiče: „Pojďte sem, sakramentští kluci a šelmy, my vá3 na kousky zděláme," maje hlavně zálusk na šafáře, který ho, když se brániti nemohl, týral. Pouta zvedl Václav Šuran, kolář, a odnesl domů, aby se prý neztratila, kdyby se někdo po nich ptal. Teprve na domluvu druhů, kteří volali za Motolskými: „Sakramentští kluci holomští, počkejte, my vás budeme učit na vojnu brát," ale jinak k napadení jich se neměli, jsouce spokojeni tím, že osvobodili kamaráda, ustal Vít od pronásledování a vrátil se se svými osvoboditeli rovnou cestou do hospody svého hospodáře, kde za ně zaplatil sedm pinet piva. Že musí odejíti z Rusíně, věděl, ale dal si na čas. Chasa z celé vsi učinila ze všedního dne svátek a pila do večera; rychtář, aby nemusel o ničem věděti, šel na pole sít ozim, a hospodář Vítův z téže příčiny hnal prasata do Prahy. Teprve večer Vít provázen za ves přítelem svým Tomášem, čeledínem Vopáleného, opustil Kusín. Trestající spravedlnost šla tenkráte krokem volným. Písař motolský učinil relaci své vrchnosti, vrchnost dopsala nejvyššímu purkrabí, ten nařídil inspektoru svých statků, Danieli Janovi Eckerovi, aby věc vyšetřil, inspektor žádal správu země za pomoc, a konečně 12. listopadu vypraveno 20 vojáků s poručíkem do Kusíně, aby vin-níky do Prahy přivedli. Hlavní vinníci Tomáš, oráč Vopáleného, Jakub, volák Mannův, a Václav, čeledín Šálkové, když přišli vojáci, rozloučili se se svými hospodáři a utekli. Aby přece někoho přivedli, zatkli vojáci vedle jediného účastníka osvobození Vítova, Jakuba Mara, dva chudáky, Tomáše Šoušu, 211etého z Kusíně, který maje zimnici a nemoha se dáti do služby, za kus chleba měl na starosti voly své tety, vdovy kovářky, která v poslední chalupě ve vsi řemeslo provozovala, a chromého 181etého Jiříka ŠCastného, který u strýce svého Václava Kučery za šat a stravu byl pohůnkem při koních, kteřížto oba dle výpovědi všech svědků při celé události byli pouhými diváky. Zatčení, Kučera, jeho žena, kolář, rychtář, konšel i oba hoši vyslýcháni při právě města Hradčan od 15. do 18. listopadu syndikem Janem Ja-