str. 284
Staroitalija slav janská, jejíiiož vydání však se nedočkal (vyšla celá. až r. 1853). Jsou velmi zajímavé zprávy o odporu, který v Akademii vídeňské povstal proti jcjímu vydání (hlavně to byl Miklosich, lig a jiní) a o tom, že to byl Palacký a Šafařík, kteří je prosadili. Prací tou však jistě Kollár české vědě neposloužil, a neposlouží jí i jiní, kteří po něm v podobných šlépějích kráčeli a dosud kráčejí.
Stejně pochybený byl i jeho druhý spis, jejž chystal, Die G-ötter Rethras. V 17. století ve vsi Prilvitz v Meklenbursku odkryl totiž pastor Sponnholz dvě nádoby se „slovanskými" bůžky litými z kovů, jež popsal pak superintendent Masch. Nález způsobil sice sensaci ale i mnoho pochvbností o pravosti, které pronášel zejména Lewetzow, později Dobrovský a Šafařík. Kollár však dal se na obranu — ale chybnou cestou. Modly ty jsou falešné.
Ale i článek dra. M. Můrka „Kollárova vzájemnost slovanská" je pro poznání Kollára archaeologa zajímavý. Ukazuje správně, opíraje se o Soběsti-janského, původ jeho nazírání na minulost slovanskou, a tím vysvětluje nemálo, proč vzplanul tak nekriticky. Byl to vliv Herderův, jenž ovládl v této době všeobecně badatele slovanské.
Vůbec obsahuje sborník k dějinám slovanské archaeologie příspěvky velmi cenné. M.
Henry H. Howorth. Das Mammut und die Flut. Nach dem englischen bearbeitet von E. A. Engelmann. London 1893. 8°.
Kniha jest zajímavá hlavně tím, že autor z části přejímá opět již dávno od jiných opuštěnou theoríi Cuviero\u o převratech ve vývoji kůry zemské,, zejména pokud se týče diluvia.
Vymizení mammuta v Evropě přičítati se může dle spis. pouze náhlému převratu, a to jen potopě. Náhlá potopa převalila se po velké části pevniny a v ní zahynula ona velká zvířata, především mamtnut. Při tom se sever starého světa ochladil a nastala doba ledová. Není asi pochyby, že by u nás thtorie tato dosáhla přízně u těch, kteří vykládají nálezy v Předmostí podle myšlének Steenstrupových. S.
Mittheilungen der anthropol. Gesellschaft in Wien. Band XXIII. Heft 1.—5. (Wien 1893).
Dr. J. WoldHch. Beiträge zur Urgeschichte Böhmens (str. 1). Obsah přinesli jřme již v C- Lidu (II. str. 715). K. Penka. Die Heimat der Germanen (str. 45). Spis. sebral znova všechny důvody hlavně linguistické a archaeologické pro náhled, který již od 10 Jet bájí, že totiž pravlast Germanů se nacházela v Skandinávii, a vlast Indoevropanů vůbec na obou březích baltického moře. Neolithická kultura v Evropě severní a střední roznesena byla právě ze severu Sfi odvětvujícími národy arijskými. Polemická část namířena je hlavně proti H. Hildebrandovi a O. Monteliovi. Při té příležitosti zastává se spis. také mínění o původním dlouholebém typu arijském se světlou komplexí, a toho, že Arijové znali již orbu (proti tomu byl Hehn, Schrader, Taylor, Fick). Vlast Slovanů hledá s Mullenhofem na horním a středním Dnépru. Otto Hermann. Der palaeolitische Fund von Miskolcz (str. 77). První určitý nález pazourkových seker rázu chelleského v Uhrách (v náplavé potoka Szinvy u Miskolcze). Dr. W. Melzer. Zur Homologie der menschlichen Extremitäten (str. 124). Svrchní i spodní končetiny jsou úplně homo-logické, a různosti dají se vysvětliti rekapitulací vývoje obratlovců. Dr. B. Moeringer. Studien zur germanischen Volkskunde. II. (str. 13fi). Popis-lidových staveb v horním Štýrsku.
Ve zprávách o zasedám' společnosti zajímají větší články: Th. Meynert. Genie und Verbrecher von Lombroso (str. lj. K. Reymann. Technische Vorkenntnisse zur Hausforschung (str. 12) a hlavně důkladný kritický článek dra. M. Hoernesa. Geschichte und Kritik des Svstems der drei praebist.
