spustí; avšak stalo se tak zajisté mezi lety 1520 a 15S7. Neboř r. 1520 držel ještě Homberk Zdeněk z Eožmitála a z Blatné, a již r. 1587 prodává Krištof starší z Roupova Karlu Kokořovi z líokořova mezi jiným zbožím i „pustou tvrz Homberk". Že hrad byl zničen požárem, je nade všechnu pochybnost; nasvědčuje tomu vrstva spáleného, zuhel-natělého dříví, pak kousky železa žárem spečeného, jakož i hojně «kamenů opálených a vrstvy popelu mezi vrstvou zdiva.

Jak opevnění hradu asi vypadalo, nelze si nikterak představiti, neboť na skále není stop nijakých, rozvaliny pod skalou jsou pak vysoko půdou lesní pokryty, skála sama nemá už ani původní své podoby. Před lety byla ze zlomyslnosti dynamitem roztržena, a veliký kus jejího vrcholu dolů svalen. Rozmetené balvany pokrývají teď nejbližší její okolí se tří stran a stěžují v nemalé míře veškerý přehled. Jenom na straně východní, kam balvany se nesvalily, pozorovati lze stopy valu, ovšem velmi nepatrné. Širší okolí hradiště rozryto je úplně kopáním po rudě železné, která se zde před necelými sto léty dolovala.

Zároveň je však zjištěno kopáním, žo na místě pozdějšího hradu bylo již v době pravěké sídlo, nejspíše také opevněné, a že nám tudíž přibývá nové české hradiště z dob předhistorických.

@NZ@Kritiky, referáty a literatura.

Jan Kollár 1793—1852. Sborník statí o životě, působení a literární činnosti pěvce Slávy dcery. Na oslavuj jeho, stoletých narozenin redakcí Františka Pastrnka vydaly Český akademický spolek ve Vídni a Slovenský spolok „Tatran". (Vídeň 1893).

Jan Kollár byl laké archaeologem, ba cíl jeho životní vědecké práce bylo jen odhalení, pravěku slovanského. S této strany jeho činnost spadá předem i v obor Českého Lidu (nebledě k jeho činnosti folkloristické) a rádi •dopřáváme zde místa referátu o oněch statích výše ohlášeného sborníku, jež se k této jeho činnosti vztahují. Jest to část článku J. Karáska „Jan Kollár ve Vidni 1849—1852", pojednávající o posledních letech jeho života, kdy Kollár, jmenován byv professorem slovanských starožitností ve Vídni r. 1849 -s největším úsilím počal se věnovati svému předmětu, 1) pak stať Fr.Pastrn ka „O starožitnických spisech Kollárových“ a V. Vondráka „O Kollárově díle „Die Götter Rhetras". Ve všech výborných článcích je Kollárova činnost posouzena správně, po zásluze. Kollár dal se unésti apriorními fantasiemi o velikosti slovanského pravěku, a hledal Slovany kde jen mohl, kde zdánlivý souzvuk jmen topografických, jmenných a pod. připomínal mu Slovany. Plodem této neobyčejně namáhavé a pilné, alo zcela pochybené činnosti je právě