str. 254
slavností, obyčejů, pověr poskytly spisovateli vhodnou příležitost, aby na základě neobyčejné sečtělosti a překvapující znalosti literatury rozvinul před nami obraz, jak si lid bulharský a (místy) slovanský vůbec vykládá původ obřadů, zvyků. Z dalšího velmi poučná je stať o etymologii v lidovém léčení. Při obrovském množství detailů, které sebral neúnavný autor do své knihy, není možná všeho tu vyčítati v referátu, jehož úkolem bylo upozorniti čtenáře Česk. Lidu na důkladnou, záslužnou práci Dra. Šišmanova, při jehož činnosti literární zasluhuje výslovné zmínky, jak bedlivě stopuje rozvoj literatury české (srv. citáty na př. z Machalova Bájesloví a j. v.). Vzoru tohoto měli by si povšimnouti, až na čestné výjimky, také jiní badatelé slovanští, kterým česká ethnografie a česká lidověda, pokud není psána německy, je španělskou vesnicí, terra incognita! Jediné touto neznalostí a neomluvitelnou lhostejností k pracím českým možná vysvětliti poklesky i směšná nedopatření a zkomolené citáty i texty, kterými se hemží nedávno vydané literárně-histo-rické a ethnografické spisy slovanské, k nimž se ještě vrátíme. Zbt.
Tom. Sílený. Národopis a umění. K národopisné výstavce tišňovské, pořádané od 6. do 20. srpna 1893. V Brně, l893. Spisovatel dokazuje přesvědčivým výkladem, že studium národopisné sbírá a vyhledává svéráznou látku umělcům, ukazujíc způsob, jakým duch národa českého tvořil a jak umění má tvořiti, má-li skutečně z národa vyrůstati, v duchu národním kořeniti-i z něho síliti a k lidovému původnímu umění se připjati. Toto thema spisovatel zevrubně odůvodňuje. Knížka Šíleného je sestavena s láskou k studiu lidovému, slohem klidným, působivým. Rádi bychom častěji uvítali spisovatele na tomto poli. Z.
Náš lid jak jeví se ve svých zvycích, obyčejích, písních atd. z kraje litovelského a severní Moravy. Péčí národopisného odboru litovel-ského. V Olomouci, 1893. Mezi publikacemi, které byly vydány podnětem výstavek národopisných, líbí se nám zejména tato knížka proto, že podává beze-všech zbytečných přítěží prostě materiál, ale materiál dťiležitý, sebraný z lidového podání v pečlivém výběru. V stati „Svadba" podává pěkné varianty ku posavadním popisům svatby moravské. Obyčeje a pověry při koutu podobají se obyčejům téhož druhu, které Bartoš vylíčil v C. Lidu II. str. 13 a d. Roztomilá je kapitolka „O dětech", kdež hlavně hry dětské jsou zajímavé. V článku „Pěstování a zpracování lnu a konopi na Litovelsku" poutá pozornost líčení přá-stev. Po sbírkách pověr na štědrý den, o můře a divých zinkách a pod. čteme o pranostice lidové, o lékařství, o stínání berana. Na konec jsou připojeny „Národní písně severní Moravy" od J. Melhuby. Připojen též zdařilý snímek fotografický „Starého hanáckého gruntu se žudrem v Cholině". Knížku doporučujeme. Z.
@NZ@Referáty o časopisech.
Wisla, Miesięcznik gieograficzno-etnografiezny, red. dr. J. Karło wic z, wyd. M. Ar et, Warszawa, 18b3, VII. 2. L. Krzywi cki podává důmyslnou studii o významu zvířat v představách lidu primitivního í ukazuje, jak přežitky těchto představ udržují se podnes v lidovém podání u národů vzdělaných. Witanowski. Z rodné nivy (z gub. Piotrkovské pověry, pranostiky, rozprávky, ptačí řeč, písně). Olechnowicz pokračuje v oznámených již studiích. A. PÍ., Tkalcovské názvosloví. W. S i a r k o w s k i, Příspěvek k materiálu o kroji lidovém ze vsi Krzyžanowice v XVIII. v. J. K i b o r t, Zmujdsky, řád včelařský. K. Mátyás, čepeni na svatbě v Sandecku. R. L u b i c z, dodatek k statím J. Franka „Bajka uherská" a „Vojna židovská". Týž, Rohy jelení. Týž, Oběti lidské. Z. "Wolski. Příspěvek k článku R. Lubicze „Podanie o prawdzie osieckiej." J. Kibort, Charakteristické významy zmujdské.
|
|
