str. 253
od knihtiskárny Vilímkovy. ? Vavákově a Rublově spisn o českém zvykosloví svatebním přibyla vedlo Václavkovy knihy „Valašská svatba"^(1892) studie Fr. Bartoše „Moravská svatba", vydaná roku 1892 v Knihovně Českého Lidu II. Knihu Vykoukalovu vítáme s povděkem, poněvadž doplňuje znamenitě zejména uvedené spisyvo svatbě české na Moravě důkladným 1 cením, jak slavil a slaví svatbu lid v Cechách. Látku roztřídil v stati: I. Námluvy. Výbava nevěstina. Smlouvy svatební. Svatební smlouva. II. Ohlášky Kterak zvali na svatbu. 111. Přípravy ? svatbě. V předvečer svatební. IV. V den svatební. V. Po svatbě. Spis nabývá veliké ceny pro českou literaturu národopisnou tím, že látka jeho snesena je většinou přímo z lidového podání a že tedy obraz svatby české líčen je věrně podle skutečnosti s četnými podrobnostmi novými, doposud neznámými. Zejména proto si knihy Vykoukalovy o svatbě české vážíme a řadíme ji mezi přední národopisné publikace z nové doby. Cenu zvyšují četné notové vložky při písních svatebních. Spisovatel je si toho vědom (viz úvod), že kniha bnde asi doplňována. Toho si přejeme v zájmu české lidovědy a budeme se o to v C. L. starati. Základ však je knihou Vykoukalovou upraven. Hlavní rysy stanoveny jsou v knize, které bychom přáli hojného rozšíření mezi čtenářstvem českým Zbt.
Černý Ad. Svatba u lužických Srbů. V Praze, 1893. Pěstitel vzájemnosti česko-lužické, Ad Černý, vybral si do této knížky ze soustavných studií svých o životě lidu lužického líčení svatby. Přednosti prací Černého, které v jiných skladbách již tolikráte byly po zásluze oceněny u nás i také u Slovanů ostatních (nejnověji referát Grabowského ve Wisle, 1893, 3 šv ), vyn'kaji také v této práci. Spisovatel nepřestává na materiálu knižném. Projíždí horlivě kraje hižické, vyptává se a dopisuje soukromě i v časopisech lužických, aby jen nasbíral látky hojně. Látku takto sebranou roztřídil si v oddíly: I. Námluvy, zasnoubení. II. Bráška (plampačj. Pozvání na „Uwas". III. Před svatebním dnem. IV. Svatební hosté a kroje. V. Jízda pro nevěstu. VI. Cesta do „eyrkwje" VII Návrat z kostela. Hody. Tance. VIII. Odchod z domu otcovského. Text knihy propleten je písněmi a jejich melodiemi a vyzdoben sličnými obrázky svatebčanův i průvodu svatebního ? uvedeným knížkám o svatbě lidu českého v Čechách a na Moravě důstojně řadí se pečlivě sestavená skladba Černého a vybízí bezděky ? srovnávání, jak úzce souvisí naše lidové podání s lužickým. Knížka byla vydána nákladem spisovatelovým. Neváháme tu přidati pro ty, kdo by u nás nebo odjinud chtěli si opatřiti spis Černého, adressu: Prof. Ad. Černý, Král. Hradec (Bohéme). Zbt.
????????? ??. ???. ??????? ???? „?????????? ??????? ???-???????. ?????, 1893. Zároveň s knihou Jana Černého, Příspěvky k české etymologii lidové (Knihovny Českého Lidu III), 1893, byla vydána kniha Šišmanova o lidové etymologii bulharské, otisk z bulharského Sborníku IX., vydávaného od ministerstva osvěty. V úvodu seznamuje Dr. Šiš-manov podrobně s odbornou literaturou, uvozuje práce, týkající se lidové etymologie. Snesl tu literaturu neobyčejně hojnou, všímaje si pilně studií slovanských i cizích, čerpaje z nich podklad k dalším úvahám o sonstavách při klas-sifikaci zjevů, jimiž se obírá studium lidové etymologie. Třídění 1. podle m a-terialu, 2. pořadem abecedním, 3. podle formy a logického značení. Spis. třídí bohatý materiál z oboru etymologie bulharské: Lidová etymologie 1. v mythologii a daemonologii, 2. vkřesťanské bá-jesloví a zvykosloví (legendy, pověry, obyčeje, slavnosti), 3. v historii a geografii podle lidových názorů, 4. v národní slovesnosti (v lidových zkazkách, písních, v humoru a pod ). Vysvítá již z tohoto roztřídění, že četné příklady, které sebral autor, týkají se nejen studia etymologického, nýbrž nerozlučně jsou sdruženy s bádáním folkloristickým. Důkladně obírá sa Dr. Šišmanov na základě nejnovější literatury otázkou o Svantovítovi, Velesovi a Svarohovi, podávaje rozbor všech posavadních stanovisek. Vykládá o slavnosti „rusalia", o můře a pod. Lidové výklady při názvech svatých, světic, svátku,
|
|
