str. 252
lze jen děkovati osudu, že prvním a nejlepším jeho pěstitelem byl Bastian,, inak by se dnes sotva mohlo říci, že sběrací stadium ethnologie blíží se ke konci. Věda by želela množství ztraceného materiálu, jenž by nikdy nemohl» býti nahrazen a měla by za to snad o několik hypothés více, jež by každý nový objev mohl podvrátiti. Nejdříve skutečně musíme věděti „kde", než se ptáme „proč' a „jak". Otázka zeměpisného rozšíření jest základní otázkou světovou, jest universálním stanoviskem, z něhož lze hleděti téměř na každý-předmět lidského bádání. Ostatně dlužno «znáti, že práce monografická, jež se proti Bastianovi staví, nutně předpokládá sebrání veškerého nutného materiálu a že jest i při pí nutný všeobecný rozhled, nemá-li práce tato klesnouti na pouhé řemeslo Budiž nám dovoleno doslovné uvésti, jak se Bastian sám pronáší o své methodě (sv. II. 252): „Vom historischen Standpunkt, auf einem, vou wechselweis kreuzenden Linien durchschnittenen Geschichtsobject, war anfängliche Opposition gegen die Verwerthung darüber herausfallender Parallelen selbstverständlich erklärbar, wogegen auf geographischem Unterlage der Ethnologie für eine Polemik ausgegebenen Parole beigestimmt ist, ergibt sich der ethnisch variirende Elementargedanke als zwingende Consequenz, beim Fortschritt von physiologischen Grundlagen der geographischen Provinz zu dem Eeflex der psychischen des Gesellschaftswesens, wie eingewoben in seine tellurisch-kosmischen Umgebungsverhiiltnisse bedingte Weltanschauung." Nejvíce positivně nového přináší III. sv. Bastianova díla, nemůžeme však zde zabíhati. do soustavného referátu, jenž by vzrostl (kdybychom se chtěli všeho dotknouti) v objemnou knihu. V. Scainbira.
Vykoukal F. V. Z časů dávných i našich Obrázky zvykoslovné a kulturní. V Praze, 1893, nakl. Dr. i'rant. Bačkovský. Česká svatba. V Praze, nakl. Jos. R. Vilímek, 1894. Jméno spolupracovníka našeho F. V. Vykoukala je známo i širším vrstvám českého čtenářstva z předních časopisů českých, kamž od roku 1884 ukládal svoje příspěvky národopisné a kulturně-historické, psaué přístupným slohem, zosnovanó na základě literatury knižné i na podkladě látky, sebrané od spisovatele mezi lidem českým. Příspěvky tyto, pokud se týkají zvykosloví výročního, doplnil, přepracoval, opatřil místy srovnávacím materiálem, čerpaným ze zvykosloví jinoslovanského, a podává je v úhledné knížce za příspěvek k české literatuře národopisné. JVolil obvyklý pořad, postupuje od slavnosti zimního slunovratu, od váuoc (Štědrý den na našem venkově, koleda u nás i jinde-, jesličky a dramatické hry vánoční, Nový rok) k masopustu (Ostatky masopustní), do doby jarní (Vítání jara a neděle smrtná, velikonoční týden na našem venkově, jarní slavnosti pražského lidu, máj na vsi), ku slavnosti letního rovnodenní Lidové slavnosti o sv, Janě Křtiteli) a na konec vede čtenáře na „České posvícení". Referent, jenž se touž látkou obíral v knize „Staročeské výroční obyčeje" a posavad obírá, chystaje druhé, rozmnožené vydání spisu jmenovaného, rád přiznává, žo Vykoukalova kniha zasluhuje bedlivé pozornosti odborníkovy i širších kruhů českého čtenářstva Odborník dočtu se v knize Vykoukalově mnohých zajímavých detailů, které mu ušly při četbě pramenů roztroušených, třeba by znal zase řadu jiných věcí, kterými by mohly býti doplněny jednotlivé stati knihy, psané slohem svižným, zábavným. Není. potřeba široce o tom vykládati, že se spisovatel vzdal všech theorií zastaralých a podvrácených novějším bádáním i hlásí se oběma pěknými spisy k stoupencům školy nové, v níž si pojistil oběma pracemi místo záslužné. Čtenářstvo pobaví se příjemně záživnou četbou o výročních obyčejích, pověrách a slavnostech a bude jen s námi jistě litovati: Škoda, že spisovatel nepřibral do^ knihy všecky další ještě výroční slavnosti a obyčeje (na př. obchůzky na sv. Řehoře, letnice,, obžinky u pod.). Také jiné pozoruhodné studie Vykoukalovy, na př. o uhranutí,. o lékařství lidovém, jejichž ukázky jsme zahlédli po časopisech, byly by nám vítány v tomto souborném vydání. Zatím dlužno přestati na této sbírce a doufati, že spisovatel upraví i jiué čláuky svoje v knihu opět novou. — TentO' krátě byl zaměstnán také skladbou knihy „Česká svatba", elegantně vypravena.
|
|
