Lidé pomalu vyhýbali se pod večer tomuto místu a nepomáhaly ani čáry, ani zaříkání, Hoppa se objevoval stále. Co nepodařilo se mnohým, zdařilo se „novosvěcenci" z Hábovy chalupy v Hartmanicích ; tento když byl vysvěcen a odsloužil první mši svatou v kapličce u Hartmanie, sešel v noci „k lávkám", kde Hoppu zažehnal, a duše jeho našla pokoje, že se již neobjevoval. V Hartmanicích dosud volají na děti, jsou-li nepokojné a rozpustilé, „Hoppu".

@NZ@Referáty o spisech,

Schürt z H. Dr. Katechismus der Völkerkunde. Mit 67 in den "Text gedruckten Abbildungen. M. 8". 370 str. Lipsko, J. J. Weber, 1893. Váz. 4M. — Ačkoliv národopis stal se za našich dnů takořka vědou módní, přece v obrovské literatuře předmětu toho se týkající více než kde jinde není řádných knih přehledných a příručných, stojících na dnešní výši vědy, Co v jazyce francouzském vyšlo, není vše tak dokonalé, rovněž jako v německé literatuře'. *U Němců máme z vážných prací Peschela dnes zastaralého, Waitze a Gerlanda, jenž jest příliš obšírný a novými prameny také již předstižený, dále Miillera, taktéž zastaralého a dosti jednostranného, a posléze P.atzela, jenž však jiným směrem se nese, než aby byl přehlednou knihou příručnou. I Katechismus ~Schurtzův nevyhoví pro přílišnou místy stručnost tomuto požadavku, přece však možná jej nazvati v každém ohledu dílem potřebným a praktiiilcým. Spisovatel, •docent národopisu na universitě v Lipsku, jest chvalně znám svými spisy: -„Das Wurfmesser der Neger", Lipsko, 1889; „ Der Seifenbergbau im Erzgebirge und die Walensagen", Stuttg., 1890; „Gruudzüge einer Philosophie der Tracht", "Stuttgart, 1891; „Die Pässe des Erzgebirges", Lipsko, 1891. Nemáme dnes v národopise dvou původních děl přehledných, jež by systémem se shodovala. Také toto dílko má systém zvláštní, jejž tuto uvádíme, neboť již z něho lze souditi na obsah a způsob zpracování katechismu. I. Část: Srovnávací ná-rodozpyt (ethnologie) rozdělen na anthropologii (všeobecný přehled, tělesné .znaky raijové, výživa), anthropogeografiii (ve smyslu Ratzelově) a kulturu, jež zahrnuje 1. všeobecný přehled, 2. rozdělení národů dle stupně vzdělanosti, 3. pomůcky a vnější známky kultury, průmysl přírodních národů, 4. duševní ^kulturní majetek lidstva (řeč, písmo, míra a počet, věda a umění, náboženství, morálka a právo, společnost, mravy a obyčeje). Část II.: Popisný národopis (ethnografie, str 122—359) liší obyvatelstvo země v 7 velkých skupin, a to: I. Skupina negroidů: 1. Austrálci a Tasmánci, 2. Papuovó, Melanésci, Negri-

»tové, 3. Negroide arijské pevniny, 4. Černoši a) Bantu (Kafři, jihozápadní Bantu, usedlí výahodoafričtí Bantu, kmeny na Kongu a v Dolní Guinei), b) Sudanci (obyv. pobř. Guiney, států Hausských, středn. Sudami, Horního Nilu), Černoši

¦ afrických ostrovů a mimoafričtí, 5. světlí Jihoafričané a afr. Pygmaeové (Koi-Koin čili Hottentotti, Křováci, středoafričtí Pyg-maeové). II. Skupina malajská (Malajci, Madagašové, Polynésci a Mikronésci). III Skupina americká (Indiáni

-amer. severozápadu, Indiáni severoameričtí, středoamerictí, jihoameričtí, Eskymáci). IV. Skupina Mongoloidů (kulturní národové vých. Asie, Indočiňaué,

•Uralo-Altajci). V. Hamité (přid. Baskové). VI. Semité. VIL Skupina arická (yých. Áriové, záp. Áriové, přid. Kavkazané). Právě tomuto ethnogr. rozdělení

»možno vytýkati jisté nedůslednosti, neodůvodněné novoty v nomenklatuře, ano