Předchozí 0254 Následující
str. 245

Chceme-li sledovati tyto tvary květů a ovoce dále do minulosti, pak nezbývá nežli obrátiti se k pracím tak řečeným slohovým, totiž provedeným v slohu velkém. Na obr. č. 12., 13. a 14. podáváme několik vzorů vyšívání zlatem ze XVI. a XVII. stol. na českých kasulích (ornátech). I po bedlivém prohlédnutí nepoznáme valných rozdílů mezi uvedenými formami lidové ornamentiky a tohoto výpěste-ného umění.


Čís. 11. Detail žudruvélio pilířku z Tvrdonic.

Poněvadž jsou pak tyto poslední památky staršího data, než vše před tím uvedené, mohlo by se tvrditi, že se snad jablíčka, tulipány a karafiáty dostaly do lidového umění československého původně z Čech. Ale ani tohoto původu nemůžeme nijak obhájiti. Podobné umělé vyšívání zlatem, jak jsme jej uvedli, neobjevuje se jen v Čechách ; známe podobné práce i z Moravy, Rakous, Uher, Bavor a jiných zemí, tak že je pro veškeré tyto země pro konec XVI. a XVII. století význačně typické. Formy tyto nejsou pak jen na vyšívání, nýbrž i na íoajolikách, malbách a jiných umělecko-průmy-slových předmětech. Pokud by se nenalezl další nějaký důkaz, dlužno z té příčiny se dohadovati, že formy uvedené byly v XVII. stol. v umělém slohu střední Evropy, tedy v renaissanci obvyklé a že se pak dostaly prostřednictvím kostelního vyšívání a majolikových ozdob v lidovou ornamentiku, která si v nioh velice libovala a naučila se jich časem užívati.

Srovnávaje celé řady takových forem ze všech dob a u všech národů,^ nabyl jsem přesvědčení, že původ jejich hledati dlužno v šeré dávaověkosti, neboť již na arabských majolikách, na rhodických proslulých misách a nádobách, jakož i na perských hrnčířských výrobcích a tkaninách se vyskytují téměř v těchže podobách, jak jsme je na slovenské vesnici nalezli. Pak vrátil jsem se opět k otázce, kterak se asi vyvinoval řetěz jich přenášení a stěhování, a tu se mi zdá, že


Předchozí   Následující