Čís.12. Z ornátu pražského (XVII. věk, majetek J. Kouly).

konec XVI. století je neroz-vinutelným uzlem, je překážkou, chceme-li vymotati pásmo vývoje forem popisovaných ve starších dobách. Italská re-naissance nepěstovala celkem forem, o které nám tu jde. Z tohoto hlavního zdroje všeho téměř uměleckého pokroku výtvarného v XVI. věku naše květy a ovoce k nám nebyly zaneseny; vyskytly se i tam ovšem podobné útvary, ale nikoli v té rázovité souvislosti, ve které se ve střední Evropě v XVI. a XVII. věku objevily. Vyskytla se tu, jakož již i dříve v době pozdní gothiky, forma granátového jablka v tkaninách, která se celkem útvaru našeho jablka podobá, ale ovšem též v Orientě starý svůj původ má. Po mém však přesvědčení přišla obliba v tvarech, o které nám jde, v XVI. a XVII. věku taktéž bezprostředně z východu, přišla s tureckými nájezdy, doléhajícími v téže době nej-bouřlivěji na střední Evropu. Napodobování východních tvarů krojových i ornamentálních stalo se tehda módou nejen v Polsce i Uhrách, ale poněkud i v ostatní Evropě, právě tak jako ve stol. XVIII. napodobení činy. Že ve stol. XVI. a XVII. znali Turci ornamenty tulipánové a jablíčkové, dokazují zcela určitě honosná sedla a čabraky, které v těch dobách v tureckých leženích ukořistěny byly, nebo kterých se dostalo za dary rozmanitým vznešeným osobám a jež