kterémuž říkají ,pištěc'.a — Žertovná hádanka o mlýnu přikrytém upravena v hádanku o přikrytém kostele: „Hádej: čím jest kosteí přikrytý? Odpověz: Není přikrytý, neb kdyby byl přikrytý, neviděli bychom ho." — Vtip o ševcovském nádobí rozhojněn čtveračivou zmínkou o pití žen: „Hádej: Které jest nejlepší nádobí v ševcovském řemesle? Odpověz: Jejich zuby, neb nimi kůži natahují, a ten zisk potom jejich ženy na víně propíjejí." — V hádankách o svatých připletl vydavatel zmínku o staročeském trunku sv. Jana Dlijana *) při hádance o sv. Janu Evangelistovi, „když prý se jeden nejvíce vopije, že dále nemůž, proto musí Svatého Jana Dlejana píti." — Lokální žertík, že nemohli Holomouce v kostele stavěti, změněn od vydavatele pražského: „Hádej: Proč v Praze kostel vstavěli? Odpověz: Neb nemohli Prahy v kostele stavěti."

Stáří těchto pohádek prozrazuje hádanka o starém počítání dnů (Cisiojanus) při datování:2) „Hádej: Šel jeden skrze čtyry křivé silnice, byli na nich dvě šesti samy čtveré sedíce; ty jsou hnedky zahnáni byli, avšak některé při nich ostali, kteréž jsou také za jinými poslaní, před sluncem a před měsícem schovaní? Odpověz: Palec po-Čítá na čtyřech prstech Cisiojanus, ten má dvanácte měsícův, a každý čtyry neděle a několik dní, ti minou všickni."

Hádanky shodují se všecky skoro doslovně až na uvedené a podobné odchylky nevelikého významu s hádankami ve vydání olomouckém. Jen nakonec připojil vydavatel čtenáři „vale": „Přijmi, laskavý hádači, tyto kratochvilné pohádky ode mne vděčně, neb pro krátkost živobytí svého více jsem jich položiti nemohl. S tím mne sobě poručeného měj."

Velikého rozšíření došly „pohádky duchovní", sbírky, podobné „pohádkám křesťanským" v II. stati. Míníme tu sbírky, uvedené u Jungmanna, Historie literatury IV. 747, IV. 1438: „Löbrina (Lobeina) Daniele Novoměstského z Hořejšího Slezska kazatele v Li-bochově nad Labem Pohádky duchovní z něm. v Dobrovici od O. Mizery 1616, 1617, v Trenčíně u Laurence Vodhaje 1660, 1675, 1695, vBrně 1722, 1726, 1729. — Pohádky duchovní, t. j. ukryté otázky z písma sv. vytažené, Holomouc, 1695, v Brně, 1722, 1729 v Jindř. Hradci." Pokud jsem mohl přirovnati jednotlivá tato vydání (přidej k nim vydání v Skalici a v Jin-dřicho-Hradci u Františka Petra Hilgartnera 1738), zdá se, že byly