Předchozí 0246 Následující
str. 237

beze všech změn přetiskovány podle vydání nejstaršího z r. 1616. Jazykové archaismy, stará úsloví a nejasná slova bývala ovšem v nových vydáních nahrazena novějšími tvary. Obsah a směr těchto sbírek naznačen je plným titulem: „Duchovní pohádky, to jest ukryté otázky z písma svatého s odpověďmi kratičkými jak z starého, tak nového zákona sebrané znovu dle bible i jiných písem svatých bedlivě přehlídnuté a nyní zase v nově všem pobožným křesťanům k potěšení na světlo vydané a vytištěné, s dovolením duchovní vrchnosti." Tato sbírka doposud je rozšířena mezi lidem. Nejčastěji o svatbě bavívají se družbové a družičky hádankami, vybranými z „duchovních pohádek".1)

Podáváme opět výběr z této sbírky podle nejstarších vydání. Některé z nich prese všechen přídech náboženský jsou dosti vtipně a zábavně zosnovány, napínajíce a bystříce paměť hadačů. Není pochyby, že z knižné literatury četué tyto hádanky rozlétaly se pak do lidového podání, častým opakováním utkvěly v paměti prostého lidu.

Pod neumělým dřevorytem (židé poskakují kolem zlatého telete) otištěno motto: „Kdo jest tento, ježto plete důmysly řečmi umělými? Přepas jako muž bedra svá, a tázati se budu tebe a odpověziž mi. Job 38. kapitola. Promlouvá pak vydavatel „K upřímnému čtenáři" o užitečnosti těchto „duchovních pohádek": „Laskavý milý čtenáři, vůbec všickni mladí staří, vidíte snad co se nyní v tomto světě děje, činí, všecky národy a stavy (dáš tomu každý za pravý) při nejprv-nějším shledání jest nejprvnější jednání (i táže se jeden druhého, co by se sešlo nového). Tuto tobě podnět dávám, tyto otázky podávám, následuje na ně ihned z písma svatého odpověď. 'Prosím, žádám s uctivostí, tuto práci mou s vděčností ode mně nyní přijmete a nedostatky polepšte, s upřímností a sprostností, neb já to činím z milosti, ne pro mistry, bakaláře, učené kněží, faráře, kteří toho víc čítají, a lepší Čas tomu mají, ale pro lejky, sedláky, a sobě rovné sprostáky, aby ča3u nemařili, vždy nětčím se obírali, jenžto svými nedostatky stejskají sobě, já taky; pakli se knížka kterému člověku bohabojnému dostane do rukou jeho, přeji mu z srdce pravého, jestli může co nabýti, z této knížky pochopiti, aby jí s Bohem užíval, sobě i jiným prospíval. Vy pak Cecho-Moravcové, moji milí krajanově, jenž dojdete této knížky za malé, skrovné penízky, prosím, za mou práci chudou, všickni kteří vděční budou, ať Kristus Beránek tichý, odpustí mi těžké hříchy a nás spolu z své milosti, obdaří věčnou radostí."

„Začínají se pohádky duchovní, na kteréžto krátká z písma svatého odpověď následuje: Kolik osob nejvíce pojednou Pána Boha vi-


1) Srv. Fr. Bartoš, Lid a národ, I. 2. vyd., Vel. Meziříčí, 1891, str. 96 až 97; téhož, Moravská svatba, v Praze, 1892, str. 54. Srv. též Václavek, Valašská svatba, v Telči, 1892, str. 70—71.

Předchozí   Následující