jde „pytel" (6), dřevěný to kanálek, který má na spodní straně místo desky „síto", jímž vsévá se „mučka" z rozdrcené pohanky a padá do „truhlíku" (7) pod „pytlem". — Na dřevěném válci jest „palcové kolo" (8), jehož palce zasahují do „cévy", rýhovaného to válečku, jenž připevněn jest k „běhounu", a jehož na našem obrázku pro „mú-čkový" truhlík viděti není. Kolo točí se dvěma dřevěnýma „klukama" (9). „Céva" se zdvihá „skládkou" (10), dřevěným to šroubem, připevněným na přední střední příčce (11) „šráků". Do té příčky zapuštěna je „dešcice" (12), na níž spočívá spodní konec „cévy".

„Skládkou" reguluje se „céva" a „cóveu" kameny, které posouvají se dle potřeby k sohě neb od sebe dle toho, má-li pohanka býti více nebo méno „odřená". Od šráků jsou

Mlýnec kašový. Kreslil J. TJ. Ture k.

v jednom směru tři dřevěné „truhly" (13, 14, 15), opatřené „pří-truhlíky". (Na našem obr. jo třetí truhla výjimkou postavena na bok; také „přítruhlíků" náš vzor náhodou neměl, ač jsou u velké většiny „mlýnců".) ,K mlýnci kromě uvedeného patří ještě 10 — 12 druhů „řičic", „fukar" a jiné drobné nástroje.

„Pohanská kaša" dělá se takto: Pohanka se omlátí a vychrání

na fukaru („fukaruje"). Poněvadž se na fukaru úplně nevyčistí, musí

" se očistiti na „hrachové" řičici rukama. Tím se zbaví kaménků a

jiného smetí. Pak se „cúdí" (třídí) na rozličných řičících ve tři druhy:

hrubou, prostřední a slabou (dle velikosti zrna). Řičice se dle veli-