mírné rány šindelem na plece, což se také nazývalo „tři kopy pamětného dostati."18)

Tak jako staré platy a dávky vrchnostenské, podobně i berně (státní) bývaly vymáhány na lidu poddaném od úředníků vrchnostenských žalářem i tresty tělesnými; od první pak čtvrti XVIII. věku byla ustanovena dlužníkům jakožto odbojným vojenská exekuce, při které voják kromě jídla a pití dostával od dlužníka 9—15 kr. denně, což r. 1747 nově bylo upraveno. Kterak si vedli u sedláka panští drábové, Fr. J. Vavák v naší písni jasnými barvami zobrazil. Pro nezaplacené berně ukládalo se také poenale nebo pokuty; tak r. 1727 činilo poenale na Poděbradsku 6014 zl., a dle zprávy z r. 1747 vyměřovalo se jménem poenale ze 100 zl. po 18 zl. ročně, často úředníci vrchnostenští ukládali poenale bezprávně, ale zřídka se stávalo, aby bylo vráceno.19) Také sekvestrace se uvalovala na dlužníka, obyčejně po žních tak, že se mu stodola zapečetila, jak nacházíme, že stodola ve mlýně sadském byla od 20. října r. 1748 až do 15. května r. 1749 zapečetěna.

Vedle pozemkové daně byla již od starodávna z některých domů v Poděbradech a Sadsku tak zv. berná domovní, která se však dle fase rolní z r. 1755 a 1766 uvádí mezi daněmi adminikulními, a tu majetník domu platil 12—36 kr. ročně. S tím souvisela daň z obchodu a řemesel či kontribuce obyvatelská, i platilo se od r. 1694 po 3,5—6 kr. měsíčně, a od r. 1720 řemeslnická kontribuce měšťanská po 4 kr. měsíčně. Tuto na př. platili šenkýři a řezníci, ale tkalci platili z prvního stavu 6 kr. a z následujících po 4 kr., vdova po tkalci jen 2 kr. Tyto daně na pohled nepatrné bývaly dosti obtížnými, a zřídka se slevovaly, tak na př. nacházíme, že sleven byl (roku 1702) „z útrpnosti ze 4 kr. jeden krejcar". Ale od r. 1762 tato daň převedena byla v daň usedlostní, takže pak, jak se r. 1778 počítá, činila v Poděbradech 7 a v Sadsku 4 usedlosti, řečené „in fictitio" na rozdíl od vlastních usedlostí, a. obnos této daně vybíral se od řemeslníků-měšfanův. Ale už před tím (jako r. 1744) se stávalo, že do řemeslnické daně pojati byli i podruzi, tak aby „handlující" platil čtvrtletně 1 zl., „nehandlující" 30 kr. a žena 15 kr. rýn., takže pak podruzi platívali více než sousedé (tito v Sadsku čtvrtletně 18 kr.).

Již v XVII. století nacházíme, že se na Poděbradsku platila, daň z hlavy. Roku 1706 vydán byl cis. patent o placení z nájemníkův a čeledi a dle patentu z r. 1746 měli šafáři a ovčáci platiti po 30 kr., jich ženy a děti po 15 kr., sládci a mlynáři, „kteří dobře sedí" po 1 zl. 30 kr., menší po 45 kr., řezníci a pekaři po 30 kr.