způsobu a qualitativem rozdílu sociálního soužití Opírá se při tom o historický vývoj potud, že lidový způsob soužití pokládá za starší, původnější, společenský za novější. Pokusíme se podati aspoň základní rysy jeho učení potud, pokud se týkají rozdílu lidu od společnosti v zevních útvarech.

Lidé, pospolitě žijící, draží se nestejným způsobem; dle určitých zákonů sice, ale zákony ty závisí na množství podmínek velmi rozmanitých. Lze postřehovati hlavně dva typické útvary sociálního života:

1. soužití organické (jež je podstatou obce);

2. soužití mechanické (jež je podstatou společnosti).

Obec je živoucí organismus, společnost mechanický aggregat a. artefakt.

Tönnies snaží se ukázati vývoj soužití mechanického ze soužití organického, vývoj společnosti z obce, jich vzájemný poměr v době moderní, a zákony, jimiž se řídí.

Jsme nuceni pominouti zde zajímavé jeho vývody, jimiž dospívá k níže uvedeným výsledkům, a odkázati toho, koho věc zajímá, aby přečetl si aspoň poslední díl jeho knihy, v němž obsah její stručně je rekapitulován. Pro náš účel stačí jen schéma, poněkud zkrácené, k němuž studií svou dospěl.

Nalezl tedy, že stojí proti sobě dvě období v lidském soužití:

Věk společnosti sleduje po věku obce.

Obecné4) soužití projevuje se na venek těmito třemi útvary:

1. Životem rodinným, jenž charakterisován je domácím hospodářstvím ;

2. životem vesnickým, jenž charakterisován je polním hospodářstvím ;

3. životem (malo)městským, jenž charakterisován je uměním (?). Soužití společnosti je representováno na venek jinými třemi

formami:

1. Životem velkoměstským, jenž charakterisován je obchodem;

2. životem národním (?), jenž charakterisován je průmyslem (?);

3. životem kosmopolitickým, jenž charakterisován je védou. Oba druhy soužití existují v různých dobách současně. V dřívějším

věku však udává základní tón život rodinný; v pozdějším obchod a život velkoměstský. Věk obce celým svým vývojem blíží se společnosti; právě tak však a druhé strany udržuje se též ve společenském Teku síla obce, třeba že jí ubývá.