historicky ukázati, že skutečně ona vrstva společenská neměnila se, ie zachovala veškerý byt původní. Dejme tomu — ač pochybujeme — že zdařil by se důkaz takový. Pak ještě véc není jista. Není jisto, že při tom i vše to, co ve vrstvě oné nalézá se v ústním podání, bylo v ní již dříve, až do oné nejstarší, předpokládané doby. Krátce, bylo by nutno ukázati induktivně, postupně od podání současného du doby nejstarší, historii všech látek, které jsou dochovány. A tu právě zkušenost i dosti povrchní učí, že překážky stavící se studiu tomu v cestu jsou téměř nepřekonatelné. In theoria možno připustiti, že najdou se látky jednotlivé, o nichž možno indukcí a srovnáváním dokázati původ až do oněch dob mythických, tím však není ještě řečeno, že nalezeno měřítko, jímž daly by se tdkové staré lá'ky od ostatních snesených určitě rozeznávati. O látkách vyprávěných povíme více v části druhé. Zde jeu k tomu ukážeme, že ani existenci oné vrstvy společenské, která má býti nositelem starých těch podání a zbytkem starého života, staré společnosti, nelze připustiti. Grímm pomýšlel ve svých úvahách na vesnický lid, ještě prostý, nezkažený, nedotknutý duchem civilisace.

Bylo by však nutno právě ukázati, pokud připouští to historie, o vesnickém lidu každého národa zvlášť. Pověděli jsme již v úvodu, jak obtížno, téměř nemožno to je vůbec; tím spíše pro toho, kdo podniknouti by chtěl tuto práci jen proto, aby zdůvodnil, že podání onoho určitého lidu, určité vesnice skutečně pochází z doby staré. Pomysleme na př. že by mělo býti dokázáno, pokud pohádky vypravované našimi Chody jsou skutečně zbytky prastarého primitivního stavu českého národa, specielně Chodů; že by mělo to dokázáno býti tím způsobem, že historický vývoj Chodů, celé jich dějiny byly by sledovány a všechny proměny jich duševního stavu vyloženy, a z toho všeho usouzeno, že to a to je u nich z doby mythické. Nevím, kdo by se podrobiti chtěl práci tak obrovské a nevděčné, nemluvě ani o tom, že kontinuita podání ústního až na nepatrné, náhodou zapsané výjimky nemůže být sledována, leda pokud sahá paměť žijících lidí nebo málo přes to.

Celkem můžeme říci krátce: předem, že nezdá se možno dokázati existenci vrstvy společenské v jistém národě, která by udržela původní primitivní stav ve svém soužití a podání; a po druhé, zvlášť že není nijakého měřítka v podání samém, jímž by se dala rozeznávati aspoň existence starého podání v ústní literatuře některé vrstvy společenské.

2. Theorie o rozdílu lidu od společnosti ostatní, konstruovaná dle učení Tönniesova,3) liší se výhodně od pojetí Grimmova tím, že nehledá kriterium pro rozlišení v produktech lidových, nýbrž v jeho