K této první části připojuje se obsáhlejší část druhá, obsahující podrobný popis nálezů p. spis. a soudruhy jeho učiněných. Některé byly velmi důležité, jako na př. nálezy v Radimi, řada hrobů se skrčenými kostrami, mohyly ve Velké Dobro, žárové hroby u Svijan a na Třebické u Dobřichova, hroby rázu merovejského v Podbabě, pohřebiště slovanská n Libic, Velimi, Řepová atd. Dodatkem připojena obšírná, zpráva o bohatém nálezu hrobu v Kolíně z IX. nebo X. století.

Referent hned z předu, aby se další výtky správně pochopovaly, rád doznává, ze se spisovatel v prvé části svého díla vyšinul vysoko nad běžný ráz prací v naší archaeologii. Je vidět, že o věci myslil, že má pro české a slovanské věci dostatečně předběžného vzdělání — obé se tak často u nás postrádá — a práce jeho zůstane zajisté na delší dobu jednou ze základních prací české archaeologie, i když na mnoha místech vyzývá k oprávněným polemikám. Jedna vlastnost však, nevíme, jestli říci, rychlost práce čili povrchnost, jest znatelná na všech stranách, i na stránce formální i na řadě nedopatření věcných. S formální stránky vytýkáme hlavně místy velice zanedbanou korrekturu. Neradi vytýkáme tuto věc. Víme sami dobře, že není každému dáno, vydržeti seděti nad trojnásobnou důkladnou korrekturou — nám jde více

0 věc, ale zde místy přece překvapuje množství chyb ať již p. spisovatelem zaviněných či tiskárnou. Také citování nebývá správné a v historickém oddílu cituje se kromě toho dle zcela zastaralých vydání, na př. vydání Jordanisa z r. 1861, ač vyšlo nové a jediné kritické vydání Mommsenovo. Na vrub této rychlosti práce padá také nemilý (v odděleném vydání již opravený) omyl, který se přihodil p. spisovateli tím, že jméno známého vídeňského arcnaeologa Ign. Spóttela na třech místech uváděl jakožto naleziště mezi jinými dolno-raknuskými, a jejž, když mu bylo na to veřejně ukázáno, omluvil „přepsáním".

1 stížn«st — všeobecná — na nejasnost, nepřistupnost celého výkladu p. Píčova, dá se asi touto zběžností nejlépe vyložiti.

Se stránky věcné vytýkáme, že p. spi,s. uvádí ve svých výčtech hrobů mnohé, které buď do té které kategorie vůbec nepatří nebo zcela nejistě, na př. na str XXVIII. hroby u Brozánek, Braniček, hroby poi Sedlem, u Soběnic, mezi „hroby se staršími bronzy", v skupině žárových mohyl nejsou oddělovány mohyly starší od pozdních, mezi výčet pozdních mohyl nepatří na př. čertyňské (právě dle dra. Woldřich >) atd. Že výčty tyto jsou kromě toho neúplné, již jinde bylo p. spis. ukázáno. Také na více chybných citátů jsme přišli, ač jen porůznu jsme knntroliovali na př. na stf. XXIX.: Pohlsfeld, Pam. arch. VIL, 50i místo 509, Řisuty, tamže XIV. 315 místo 3Z0, Chrudim, (cihelna) tamže II. 235 místo III. 235, Čečovičky, tamže XIII. 103 místo XIV. 103, na str. 26. Kře my ž, Mitth. f. Gesch. d. Deutschen in Bohmen VIL 165 místo Vratislav, Neumětely, Pani. arch. XI. 111 místo 115, Rataje, Pam. arch. V. 531 místo 231, Bílina, Pam. arch. X. 435 místo 436 atd., jinde na téže stránce jsou pojednou udávána místa bez udání pramene (Slupy, Přemyšlení), ač byly již zprávy o nich vydány. Zároveň jsme hojné pozorovali, že udání literárních pramenu ve výčtech je velmi neúplné. Na dokázání toho musili bychom zde uváděti celé stránky pokryté číslicemi, ale jest tomu tak. Kapitola o „skrčených kostrách jinde" svědčí, že p. spisovateli, dosti jistě se pohybujícímu na poli české archaeologie, schází přehled a znalost connexí, jakmile se vypraví pro data do ostatní Evropy, zejména na jih a západ. Uváděti trepanaci ve spojení s hroby s kostrami skrčenými, není správné. Zasahujeť zvyk tento až do doby merovejské. Duté náušničky esovité nejsou známy jen z Rujany ale i z jiných míst, na př, 'z Meklenburska (Gnoien, Piunow, Bartelsdorf, Hohpn-Viecheln) a z Polska (Xiaženice). Chybné jsou i náhledy týkající se anthropologie. Že p. spis. se anthropologií vůbec neobíral, je ihned zřejmo, ale není to nectí. Divíme se proto, proč se vůbec pouští místy do tak kategorického posuzování (str LXXVIII), místy však ukazuje na první pohled, že základy její nezná. Měr lebečných, které