@NZ@Kritiky, referáty a literatura.

Dr. J. L. Píč. Archaeologický výzkum ve středních Čechách, který r. 1889-92 společnou prací podnikli Jan Hellich, lékárník v Poděbradech, Dr. J. L. Píč, professor v Praze, Václav Požářecký, bývalý ředitel cukrovaru v Litoli a Jan Waněk, vrchní správce v Radimi, s předmluvou Bojové, Markomani a Češi. V Praze 1893.

Obsáhlá tato práce vycházela původně po dvě léta v Památkách, okolnost to, která vysvětluje mnohé jinak dosti nápadné věci. Nyní vyšla o sobě s tou změnou, že obecná část v Památkách ne konci tištěná přiiiána jest k vlastnímu výzkumu ve středních Čechách jakožto úvod. Rozpadá se tedy na dvě poloviny, první povšechný úvod, jenž je t po dlouhé době opět prvním, systematickým nástinem české praehistorie, a část druhou, obsahující nové, p. spisovatelem a soudruhy sesbírané a oceněné materiály.

V úvodu spis. nejdříve s čistě historického hlediska a velmi obšírně zabývá s.e známým sporem o to, žili-li kdy v Čechách gallští Bojové a germánští Markomani, a kdy žerně obydlena byla Slovany: Spis. soudí, že pravlast Slovanů byla kdesi na Dunaji, a odtud že byli Slované teprve vytištěni do Zitkarpatí. Důkazem mu je hlavně jméno Dunaj v písních slovanských, zejména starých, obřadových (ty však, jichž se dovolává, nejsou všechny staré a obřadové) a několik starých topografických názvů rázu slovanského, na něž už Šafařík ukázal. Kdo seděl v té dávné době v Čechách, nevíme Ale asi kolem r. 400 př. Kr. přistěhovali se sem keltičtí Bojové. (Livius udává nám za datum stěhování konec VI. věku, ale d'e spis. „bez diplomatického (sic!) zaručení.") Sídlili tu až do konce první polovice I. století př. Kr, kdy odešli za Dunaj k jihu, a odtud část zpět na západ, část se usadila v Pannonii. Dle p. spis. nebyli tito Bojové — jak Tacitus udává — vytlačeni z Cech Markomany. Tito přišli později, asi r. 12.—9. př. Kr., a udrželi se tu až do válek Attilových, kdy v proudu stěhování z vlasti naší zmizeli. Ale již s poslední dobou osídlení bnjského, snad přímo s odchodem Bojů ve spojení je vnikání prvních slovanskýotkmenů ze Slezska do Čech. Přišly asi r. 58 př. Kr. a počaly se usazovat pod horami krkonošskými, davše jim slovanské jméno, jež v II. stol. už znal a zachoval Ptolomaios.

To jsou výsledky spisovatelova badání historického. K tomuto oddílu připojuje nynf spisovatel systematický přehled archaeologických nálezů v Čechách a závěry z něho vysouzenými podepírá závěry historické. Lid, jenž je pohřben v nejstarších českých hrobech (hroby se skrčenými kostrami a žárové mohyly v jižních a západních Čechách), spis. blíže neurčuje. Za to se přidává k mínění, že kostrové hroby těnské jsou sledy osídlení gallského, pozdní rázu merovejského že jsou sledy osídleni germánského. Slovanská jsou naše pole popelnicová, jejichž nejsttrší skupiny klarte do doby hallstattské. Po našem soudu mohou však být i starší. K nám do Čech dostalo se dle badání spis. slovanské obyvatelstvo s tímto způsobem pohřbívání ze dvou stran, z Lužice a ze Slezska, dle čehož lze i rozeznávati u nás pole popelnicová typu lužického a slezského. Slovanské toto obyvatelstvo sedělo pak u nás bez přetržení. Pozdější proměna ritu udala se však nejen vlivem křesťanstva, nýbrž byla nejspíše i podmíněna novou poslední invasí Slovanů. Všechny své výklady provází spis. výčtem nalezišť českých, jenž však daleko nebývá úplný.