uvádí na př. na str. 189, rozumný anthropolog jistě bez kontrolly neužiji1. Také geologií se spis. ne obíral, a musíme rozhodně protestovati proti tomu, aby s takového stanoviska odbývaly se s vysoká různé geologické nauky a výzkumy, jako se to stalo ve „Výzkumu" p. Píčově na str. LXXXII.

Mezi tyto nesprávnosti nepatří ovšem názory, s kterými sice referent také nesouhlasí, ale přichází k mínění svému na základě jiných soudů. Nezakládají se tudy na nevědomosti nebo povrchnosti. Tak referent jinak soudí o datování esovitvch záušnic, míně, že je dlužno i dále datovati než jen do X.—XII. století (str. LXXVII), jinak soudí v souhlasu s P. Bogdanovem o výkladu kranio-logického typu starých Slovanů,1) jinak soudí o existenci kultury a doby neolithické v Čechách, již p. spis. neprávem z české praehistorie vymítá, jinak o stáří části polí popelnicových a pod. Také v jedné otázce, týkající se spojení ruské archafologie se západní slovanskou ref. po svých zkušenostech musí odporovati mínění p. Píčovu. Že by se několik nádobek ze šaňkovských mohyl z gub. kalužské mohlo spojiti s naším typem lužicko slezským, je nepravdě-podobno, právě tak jako spojení s hroby rjázaiiskými. Také ústní zprávě Antonovičově o tom, že by v každé slovanské mohyle kijevské oblasti se našly stopy našeho lužického typu, nelze víry dáti. P. spisovatel nemohl se ovšem přesvědčiti osobně o správnosti výroku Antonovičova. My jsme se po zřejmých a hojných stopách těchto marně ohlíželi v kijevských museích. Je proto málo odůvodněno, prohlásiti žárové pohřby ruských mohyl za poslední výstřelky typu lužického, a ještě méně odůvodněno je na základě této these a neurčitého datování mohyl čercigovských, smolenských atd. prohlašovati, že se slovanští kmenové přistěhovali do Ruska z Lech určitě koncem V nebo nejdéle počátkem VI. věku! Za to referent rozhodně a rád souhlasí se spisovatelem v novém výkladu otázky o autochthonosti Slovanů, sám přišed svojí cestou k podobným závěrům.2) Souhlasí úplně, že „lužicko-sleiský1" typ pohřebišť žárových je původu slovanského, a dosvědčuje nám, že Slované do Čech a Moravy vnikli mnohem dříve než v poloviué I tisíciletí po Kr., toliko by byl nakloněn hledati vlast jeho dále k východu, ne ve vlastní Lužici a Slezsku. A to konečně je základní theorií celého díla, a doufáme, stane se i základem všeho moderního nazírání na českou praehistorii. Na tom zakládá se také naše pochvala díla p. Píčova.

Na konec ještě jednu poznámku. Z mnoha míst vidno, že p. spisovatel buď úmyslně nečte českých věcí, nebo čte a ve výkladu svém jich výsledků úmyslně pomíjí. Nedobře dělá, jak sám, tušíme, časem pozná. My jebo věci vždy budeme čísti a důkladně.

Dr. Robert Beltz. Wendische Alterthiimer. (Schwerin 1893.) Neveliká práce, ale obsahem velmi zajímavá. Autor podává v ní přehled nálezů rázu slovanského odkrytých v nynějším Meklenbursku, zemi starých Bodriců. Výsledky, k nimž došel, jsou následující: Slované měli, když vjtiskli Germany ze sídel, kulturu od jejich zcela rozdílnou. Stav její je však dosud temný, jediné o keramice můžeme si utvořiti obraz širší a detailnější. Znaky keramiky slovanské, jež povstala asi vlivem římským, jsou známé. Je však přirozeno, praví dobře Beliz, že v onom období 600 let, kdy se s ní setkáváme, nehotovily se nádoby stále jednoho stereotypního typu, že zde tedy i v tomto specifickém rázu nádob existoval vývoj. Archaeologii jde nyní o to i tento vývoj najíti,3) autor podává k němu první doklady z nálezů meklenburských. Nachází, že nádoby poslední doby (asi 1000—1200) jsou znatelný i na způsobu hotovení