kde starožitnosti bývají obyčejně nalézány a měly by blíže udány býti sbírky obsahující starožitnosti, nad jichž zachováním bylo by dlužno bdíti. Při tom dotknuto se též otázky organ isace museí a pamětních knih, o nichž sluší pojednati zvláště a upozorněno, že otázka v příčině zákazu vývozu starožitností spadl vlastně v obor říšského zákonodárství, jemuž náleží usnášeti se o ustanoveních v příčině obchodu a cel, tudíž i o obmezení vývozu nebo obchodu (prodeje) některého předmětu.

Zpráva tato, kterou podal zemský výbor sněmu 10. března 1892, nebyla opět vyřízena.

Tak so stalo také s návrhem poslance Karla Adámka ze dne 15. března 1892, v němž žádáno, by zemský výbor obnovil svůj oběžník z roku 1868, aby v nejblíže příštím zasedání podal sněmu návrh na orgauisování komisí místních (obecních) a okresních, jakož i ústřední komise ku vyhledávání, prozkoumávání a zachovávání uměleckých a starožitných památek jakož i archivů, konečně aby vyjednával s vládou o vydání zákonů na ochranu domácích památek uměleckých, starožitných a. archivních a na zamezení jejich vyvážení z království českého do ciziny.

Odůvodňuje tento návrh v 12. schůzi sněmovní ze dne 1. dubna 1892 ukázal poslanec Adámek hlavně k tomu, že sněm přičiňoval se posud o zachování nejčelnějších historických památek stavebních, jako chrámů sv. Víta, sv. Barbory na Horách Kutných a Karlova Týna, že ústřední komise vídeňská nemůže při nejlepší vůli dostát velikým úkolům svým, nemajíc moci výkonné ani hmotných prostředků dostatečných (na r. 1892 vložena do rozpočtu říšského pro ni pouze dotace 1G.775 zl). Organisace v příčině ochrany památek musí býti všeobecná a provésti se po celé zemi na nejširších základech.

Dále uvedl mnohá smutná fakta v příčině ničení památek stavebních i archivních u nás, jako zbourání Krocínovy kašny v Praze v letech šedesátých, zamýšlené bourání kostelů sv. Karla Boromej-skčho, sv. Vácslava, sv. Lazara, sv. Kříže, kaple sv. Ludmily v Týně . v Praze, truchlivý stav kláštera sv. Anežky, prodej mincmisterského archivu na Horách Kutných i se starožitnými skříněmi jeho kupcům a obchodníkům v potravinách na obálky, zkázu archivu poděbradského, jehož listinami vylepeny sešlé šindelové střechy, prodej archivu královéhradeckého do papírny, prodávání vzácných českých prvotisků z knihovny c. k. něm, gymnasia v Mosíě.

Ústřední sbor archaeologický měl by být organisován zemským výborem spolu s Českou akademií, která dle § 2. stanov má chrániti dávnověké památky země, usilujíc o jejich objevování, prozkoumání, oceňování, uveřejňování a zachování.

Místní a okresní sbory konservatorské musely by býti v přímém spojení se zastupitelstvem obecním a okresním již proto, že budou potřebovati hmotných prostředků k zachování a zakupování památek.