Poslanec Em. Tonner navrhl, aby zemský výbor vzal v úvahu, nebylo li by záhodno, aby utvořil se při výboru zemském sbor poradní na ochranu domácích památek dějepisných a uměleckých. O výsledku porad těch měl zemský výbor podati sněmu zprávu.

Dle řeži páně navrhovatelovy měl sbor ten míti podobný účel jako vídeňská ústřední komise a skládati se z mužů, jižto by se ohlíželi po vlasti a činili pak návrhy na zachování památek historických. Resoluce tato byla podporována a přikázána rozpočtové komisi. Při tom upozornil referent zemského výboru prof. Dr. Kvíčala, že zemský výbor již podal zprávu o zřízení komise archaoologické. která by měla účel navržený posl. Tonnerem.

Tato zpráva zemského výboru nebyla však ani v zasedání roku 1889 komisí rozpočtovou vyřízena a předložena r. 1890 opět sněmu, při čemž uvedeno, že tím vyhověno také resoluci navržené poslancem Tonnerem, protože jde o poradní sbor v příčině otázek archaeologickýcb a uměleckých. Týž osud měla zpráva ta, když podána opět r. 1891; r. 1892 nebyla již obnovena, protože tu podána již sněmu zprávu o petici společnosti přátel starožitností v Praze v příčině ochrany památek vůbec.

Ve zprávě o tom uváděl zemský výbor, že největší překážkou další akce v tomto směru jest, že nemá znaleckého sboru poradního, který by odborně probral otázku v příčině ochrany památek a mohl podati určité a podrobné návrhy. Protože sněm přes opětné zprávy nevyřídil otázku zřízení navrženého sboru poradního, obrátil se zemský výbor k správnímu výboru společnosti musea království českého, aby o petici uvedené podal dobré zdaní a určité návrhy.

Výbor musejní však vyslovil pouze, že souhlasí s peticí, že přeje starožitnostem a památkám ochrany nejvydatnější, že oběžník zemského výboru z roku 1868 a nařízení nejvyššího purkrabí Karla hraběte Chotka z Chotkova a Vojnína v přičíně pamětních knih by měly býti obnoveny způsobem, jenž by byl přiměřen nynějším poměrům, zvláště že z nařízení toho sluší vypustit ustanovení, by knihy pamětní byly psány pouze jazykem.německým (kromě latiny). V příčině obmezení vývozu starožitností za hranice zemské uvedl výbor musejní, že přeje každému přičinční v této příčině úspěchu nejzdárnějšího, nemůže však sobě zatajiti též velikých obtíží, které stojí v cestě úplnému zákazu takovému.

Toto prohlášení neobsahovalo ovšem dostatečného znaleckého výkladu a odborných dat o tom, jak by oběžník a nařízení měly býti doplněny. Když pak zemský výbor marně upozorňoval v rozpočtové komisi, že je zřízení poradního sboru archaeologického nejvýše naléhavým, nezbylo mu, než voliti neobvyklou cestu a požádati petenty samy, totiž Společnost přátel starožitností, by podala bližší návrhy. Hlavně vytkl zemský výbor, že by měla býti blíže naznačena místa,