Tak jako při zřízení ústřední komise vídeňské a jako při vydání oběžníku zemského výboru z r. 1868 daly i v tomto případě podnět k celé akci vlastně opravy stavebních památek, a těch se měla týkati především činnost sboru poradního, nicméně není pochyby, že by byl vzhledem k působnosti své a složení svému brzy zasáhl v příčině ochrany všech památek (nejen staveb, maleb, skulptur), kdyby bylo brzy došlo k jeho uskutečnění.

Bohužel sněm a zvláště rozpočtová komise při krátké lhůtě vyměřené vždy poradám jejich sotva vyřídily rozpočet a nejnutnější věci s tím souvisící nebo již po několik let připravované a nemohly přikročiti k záležitostem novým, které se nezdály ještě dosti naléhavými, a tak se stalo, že zpráva zemského výboru o zřízení poradního sboru archaeologického nebyla přes opětné naléhání vyřízena sněmem ani r. 1887, než ani r. 1888, 1889 i 1890, kdy zemský výbor ji jaká nevyřízenou vždy opět sněmu předkládal. Opakovalo se také v této příčině, co u mnohých důležitých osnov a zpráv, že ze sněmu vracely se nevyřízeny k zemskému výboru, jenž je musel opět předložiti sněmu, aby je opět nevyřízené zpět obdržel.

Zatím rozšířila se celá akce vůbec na ochranu památek a starožitností všech druhů.

Společnost přátel starožitností českých v Praze podala totiž dne 14. listopadu 1889 z popudu vyšlého od posl. K. Adámka a jednatele jejího JUC. K. V. Adámka sněmu petici, v níž žádala, aby zemský výbor znova vyhlásil oběžník ze due 12. června 1868 č. 10.640 a vyzval okresní výbory k uchování památek starožitných a uměleckých, pak aby sbory samosprávné zřídily seznamy jejich a pečovaly o zakládání museí krajinských, aby byl vydán zákon zakazující vývoz a prodej starožitností za hranice, konečně aby obce byly upozorněny na nařízení z r. 1836 v příčině pamětních knih s návodem, jak by se mělo díti zapisování do těchto knih.

K návrhu rozpočtové komise sněm odkázal petici tu výboru zemskému, aby ji bedlivě uvážil a pak sněmu zprávu a návrh podal. Zároveň vyřizuje rozpočet zemský na rok 1890 uložil zemskému výboru, by vypracoval a sněmu předložil osnovu zákona na ochranu starých písemných památek v království českém a na zamezení vývozu jejich do ciziny (stenografický protokol r. 1889 str. 780).

Při rokování o tom (ve 24. schůzi ze dne 22. listopadu 1889) upozornil poslanec K. Adámek, že by samosprávné sbory za pomoci kněžstva a učitelstva mohly přispěti vydatně k úplnému sepsání starožitných památek v obcích a okresích, a tím by se položil pevný základ k organisaci ochrany těchto památek proti scizování.

Dále upozornil, že by samosprávná zastupitelstva mohla valně přispěti k zachování památek písemných a starých tisků, zvláště kdyby se v obcích zřizovala musea při školách, do nichž by památky ty byly snášeny.