Předchozí 0176 Následující
str. 167

jež již za panování Římanův a po pádu Říma nastaly, totiž odnárod-ňováním praobyvatelův za nadvlády rozličných kolonistův a výbojníkův. Tím přerušila se domácí posloupnost

Toto přerušení posloupnosti, ať již jakýmkoliv způsobem zaviněné, jest zajisté příčinou, že památky po praobyvatelích zanikají a docela mizejí; neboť s vymírajícím potomstvem vyhasíná též vzpomínka na jeho předky, na jeho minulost. Čím dále do středověká pohlížíme, tím zřejmější a hustší jsou všady památky po původních obyvatelích; opak jeví se v dobách pozdějších. Tak zachovalo se v krajinách odnárodněných, vyjma něco zkomolených místních názvův, jen málo ústního podání o rozličných místech, kdo se pravěké památky objevují. Z porušené kontinuity zachovaly se na př. v krajíeh Němci opanovaných památky hradiiť po nejvíce za rozvání „Schweden-schanzen", byť by v dotčených těch krajinách Švédové vůbec ani nebyli bývali, a jen tu a tam zachovalo se jim po Slovanech: Rodisch-berg, Ratschken, Rodischau, Radelstein, Gradesch. A r z b e r g atd. Za to spatřujeme název ten hustěji v dotud obydlených místech.89) Kromě toho zachovaly se však přece ještě jiné památky po Slovanech, a sice v severním Německu pohřebiště a mohyly, jež tamní lid „Wendenfriedhofe" a „Hťinengráber" nazývá.90)

To všecko jsou památky, jichž by měli sobě zvláště Slované, jako jazyka slovanského znalí, nejvíce dbáti, staré děje a zeměpis,


89) Na př. Graditzberg, Graditz, G-artz Gratz, Gratz^ Gratsch, Gratisch, Gretzingen, Stargard, Belgard, Rotleck atd. "Ve Švýcařích: Gradetz, Gradetsoh, Gretschins, Ratitsch, Ardetz.
90) Za „Hüne" mají se obři čili velikáni, patrně proto, že hroby jejich homolovité čili mohyly velikostí svou malé hroby křesťanské znamenitě přehánějí. Slovo ^Hiine" sluší zunu odvozovati: staroslovanské unij, unéj ~ bonus, melior (dobrý, lepší, vznešenější) je příbuzné se staroindickým van rr cupere (ctíti), a souvisí v dialektivním rozšíření s vend. — v a u střídají se zhusta ve slovanštině. Na příklad slovin. v b o g (ubohý), u 1 a k n o (vlákno), v ni o r (úmor), ées. před-sůvka ti la o, u o n d a ť (vondať), dial. krkonošský z r o u n a (zrovna), d ú č e (děvče) a hradecké měkké t>' co přechod ztidoí: k r á v'a, krev', p a v', 1 a š ť o v'k a, p o v'd a i atd. Zaměněné u s v přicházívá také zhusta v jménech osobních i místních; na př. Unislav — Vni-s 1 a v — Dobroslav, Unimír — Vnimír — Dobromír; U n ě k 1 a s y — Vonoklasy, Utišov — Votišov, Mitrov', Vonuv'ka, Bóro v'n i c e atd. Avšak zhusta, zvláště v západních slovanskýeh řečech, předsouvá se před začátečné samohlásky h, jako na př. horluz. hnzda, hokno, hiá (jíť), b o b a j (oba), dolluž. hustá (ústa), h u-ževka (užovka), herjal (orel), hurkaé (vrkať), ées. dial. domažlický: hudělať, hutopiť, hupad (upad), dial. hanácký: holeca (ulice), h o z k é (úzké) atd. a zase v místních jménech: Unčín — Hunčín, Unfiice — Hunčice, Uhy— Huhy, Údlice — Hu-dlice, Lazovice — Hlazovice v Čechách; Uničov — Hun-čov, Olomúc — Holomúc na Moravě; H u n j o v (Uhna), Hun-j a v a (Uňava — Uhna) v Lužici atd. Totéž zachovalo se po Slovanech v Německu střídavě, nu př. Unna (střdvěk. Undaha), Una — lna, a zase r. Hune (dna), Hun au (Únava) atd. A tu narážíme na zachovalé dosud „Hůue" ~ Hunyj, Unyj ~ Dobrý. — Rozbor kořene U B ů jc vůbec přerozsáhlý, o čem se mi.zde ale šířiti nelze.

Předchozí   Následující