Patentem ze dne i. března' 1777 zaveden byl (ód 1; ledna) na poděbradském panství takzvaný „rábovský systém o svodu robotním" či krátce „émfyteut rábovský", dle něhož zákupný majitel půdy, složiv najedhou nebo po letech tržní cenu, ročně jen peněžitý plat měl odvádět a vrchnost sama státní daně pozemkové platit. Ale poddaní v královských komorních Poděbradech (městem od r. 1472) a v Sadsku (městečkem trvale od r. 1562 a městem od 27. února 1784) řídili se dle práva městského (magdeburského), majíce trh svobodný se svými výsadami zvláštními, které se nerovnaly právům královských měst, i mohli půda svých usedlostí libovolně děliti, prodej však mohl se státi jen na souseda (měšfana), kdežto neměšťan nabyv gruntu v městě, musel se do 14 dnů přihlásiti k „ha-bitilirování" nebo práva městského sobě dobývati, jinak byl pozemek na měšťana odprodán. Jednalo-li se však o prodej pozemku obecního, mohli sousedé jej prodati bud1 jakožto svobodný nebo jakožto purk-rechtní; později také dle soustavy rábovské.

Držitelé panství tohoto, jmenovitě čeští králové, udělovali některá zboží poděbradského panství manům, kteří náleželi z pravidla k nižší šlechtě či k stavu zemanskému (rytířskému) nebo docházeli dvorů manských úředníci sami. Rjku 1553 bylo na Po-děbradsku pět dvorů manských, a to ve Chvalovicích (poděbradských), v Chotěticích (nyní Chofánky), v Libici, Pňově a Velenicích (tu fišmistr Valentin), kdežto krátce před tím byl manský dvůr „Mla-dotovský" v Koutech a do roku 1552 v Sadsku, někdy dvůr knížat a králů českých z rodu ťřemyslova. V pol. XVII. věku nevedou se již dvory manské, nýbrž některé z nich, jako jsou panské dvory po-plužní (pňovský, chvalovický a od r. 1677 i velenický), nebo byly rozděleny (dvůr v Koutech), dvůr pak sadský až do r. 1552 manský se 3 lány dědin s lukami od mana „pana Kordule skoupen k ruce králi Jeho Mti., v kterémž se klisny a hříbata jeho Mti. arciknížeti chovají"1 (Urb. i 553) a zřízen v poplužní dvůr, ale „z poručení J. M. pánův Cameratův prodán léta 1594 Bart. Rynšovi". Držení dvorů manských zakíádalo se na vzájemných úmluvách, a z nich vyplývající práva a povinnosti byly zaznamenány ve zvláštních knihách při zámeckém úřadu poděbradském. Ač pak není naším úkolem psát o poměrech manu poděbradských, nicméně musíme se zmíniti, že při všem rozsahu statku svého neměli na růžích ustláno, tak že držitelé dvorů manských rychle za sebou se střídají, nemohouce závazkům dostáti. Tak na př. na dvoře sadském během 9 lét (1543—1552) vystřídalo se 5 manův.

Vedle manu v XVI. stol. byli na panství poděbradském držitelé domů nebo dvorů, kteří byli od bývalých platův osvobozeni zvláštními majestáty. Tak připomíná se na př. (Urb. 1553): Jindřich z Vele-chova má dům svobodný (v Poděbradech >, z něhož nic neplatí dlé majestátu Vladislava II., nebo Jan Baptista Vlach (stavitel) držel od