Čés. 9. Ukázky starých výšivek z Břeelavska na Moravě. (Fotografie prof. J. K 1 v a n ě.)

V meziokní nalezneme nejčastěji různě rozložené květy. Bývají to opět úponky na přič vedené, tak že činí z dálky dojem gúthických závěsů nebo spojek mezi zevnějším a vnitřním oknem.

Ozdoby i nejsložitější malují selky od ruky bez šablon (v jiných místech na Slovensku však s různými šablonami) a štětičky často směšně primitivní připraví si většinou sami.

Jak již podotknuto, mají veškeré ozdoby uvedených vesnic jednotný ráz; jen malby týnecké jsou naturalističtější a jinaké, formy jejich nejsou tu osamotnělé, nýbrž přiléhají přímo k tvarům vyšitých ozdob na límcích ženských rukávců a šatek. Tak často jsme se veřejně i v hovoru soukromém přeli o to, zda je správné či nevhodné přenášení forem s jednoho materiálu na druhý, zda smí se formy s vyšívání přenésti na malbu stěn či na dřevo, majoliku atd.; a hle — tu lid věc rozhodl, řekl bych, jako nejvyšší instance. Ovšem pomáhal tu dlouho cvičený cit pro formy zděděné, a nemůže tu býti o nějakém kopírování řeči. Zajímavé je podrobně přirovnávati na př. motivy a