V domácnosti nevěstině dávali bedlivě pozor, aby až novomanželé domů přestrojovati se půjdou, nikdo pro vodu nevycházel; přineslo by to nevěstě slzy.

Také toho dbali, aby novomanželé nenašli dvířka zavřená (což se z opatrnosti proti vetřelcům stávalo); měli by pokoj a svornost uzavřenu.

Tančení svatebníků trvalo tak dlouho, dokud nebylo oznámeno, že oběd jest připraven.

Nádoby, jak plechové mázy a dvoumázy, tak i hliněné džbánky (s m o 1 á č k y) a také nějaká skleněná holba, do nichž se sva-tebníkům nalévalo, označeny byly mašličkami s rozmarinou. Co se vypilo, znamenalo se na stole křídou řadou čárek: zahnuté značily mázy, přímé holby; jiná útrata zapisována ciframi neb převedena byla na mázy (t. j. na cenu mázu piva).

Když se mělo jíti z hospody, zavolal družba hospodského, spočítal s ním „řad", rozpočítal outratu na všecky mužské účastníky, připojiv k nim družičky a otce nevěstina (ten se musel k placení „řadu" do hospody dostavit), stejným dílem a vyzval svatebníky k obědu, ač to někdy teprve pozdě večer začínalo. Družba a mládenci n a ř a d neplatili.

Za zpěvu a výskotu, hudbou doprovázeni, ubírali se svatebníci do domu nevěsty, který v pravém smyslu slova byl] ve stavu obležení: na dvoře, záhrobní, pod okny, v síni, na schodech, v létě i na plotě a blízkých stromech dětí a výrostků se jen hemžilo, domácí žebravé báby i do hodovní síně vrážely.

Svatebníci zaujali svá místa takto: nevěsta za stolem do rohu světnice, kde se dvě lavice spojovaly, jí na právo ženich, na levo družička a ostatní svobodné dívky, vedle ženicha stará svatbí; ostatní místa u tohoto stolu, u stolu nevěstina, vyplnili vzácnější hosté.

U ostatních stolů se obyčejně, známější hosté k sobě sesedli, hledělo se však, aby u každého byl někdo, kdo dobře pečeně krájeti dovede, poněvadž mládenci nebývali v tom ještě dosti honěni.

(Dokončení.)