v lambdě; dále jedna v pravém spánku. V normě par. jeví se v obrysu dlouhý vejčitý ovál s úzkým, kulatým čelem a vytáhlým týlem. Obličej jest málo šikmolícní, ale silně alveoprognathní; nosní kosti vyvstávají, jsou dlouhé, nahoře užší. Dásně mezi oběma špičáky tvoří šikmou plochu, jak to u lebek z dob nejstarších nalézáme. Očnice jsou vysoké, zakulacené, čelo nízké. V celku vykazuje tato lebka též typ z hrobů starších dob.

Dodatkem uvádím ještě několik měr lebek z pozdních, slovanských pohřebišť, které uvádí prof. P í č ve svém „Archaeologickém výzkumu v středních cechách" :

Libice. Zachováno 14 lebek, na nichž změřil p. dr. J. Hellich následujících 13 indexů délkových: 7675, 78-69, 7312, 77'35, 81-74, 68,65, 73,44, 76,30, 75,43, 71,99, 74,78, 74,40, 70,49. Tedy 54% dolichocefalů, 38°/0 mesocefalů a jen 8% brachycefalů.

Velim. Lebky měřil prof. Píč: ind. 82-56, 78, 81-9, 77-3, 76-5.

Kluky u Poděbrad. Lebka s indexem 78,8 (Píč).

Neníť téměř země v Evropě, aby v tom aneb onom místním názvu jejím, buď hor a celého pohoří, buď lesův a řek, buď nějaké osady zase nebo polohy, neozýval se hlahol slova slovanského, jenž pro ně charakteristickým býti se jeví nebo v dotud slovanských zemích za obyčejný panuje. Nechci tuto uváděti příkladův, abych se příliš nerozšiřoval, a proto odkazuji čtenáře na Alojse Vojt. Šemberův spis „Západní Slované v pravěku" (ve Vídni 1868) a na mé „Schutz-und Wehrbauten" (Prag 1885), kde na rozličných místech o tomže lze se dočísti. V tomto článku míním pouze vzpomenouti některých místních názvů z Čech, kde na místě po vykonaném bádání památky se objevily, které skutečně z pravěku pocházejí.

Jeť zajisté divná věc, že za čilého ruchu, který v anthropologii panuje, a v málo minulých letech tak bohatý a významný materiál pravěkému národopísu se odkryl, právě Slované nejméně si ho všímají, kdežto jiní národové a hlavně Němci všechno sobě osvojují; vnucujíť do konce za obvyklý název všeho, co doposavad „indoevropským"