Mužští, jinoši i ženatí, vsazovali zprvu na hlavy čepice vydrovky, na něž posadili černý kulatý tvrdý klobouk se širokou střechou.2) Na klobouku byla stužka, jíž hospánek říkali, a nad touto nacházela se výzdoba z pestrých barev, housenka řečená. Na obou stranách klobouku — na pravé i levé — byly černé mašle. Klobouk uvazovali černými hedvábnými stužkami pod krk. Ve všední dny nosili vydry čepice nebo pletené čepičky s třapcem, jimž říkali čupajdy. Dále odí~ váli krátké kožené kalhoty, barvy žluté, obouvali boty vysoké s „kole-nama". Obyčejně boty šly z předu do špice a měly vysoké hojně naběrané holinky, jež šly až přes kolena.

Jiné části mužského oděvu byly: lajbl, kazajka, kabát a plášť. Lajbl byl z modrého sukna, na něm blýštila se řada mosazných knoflíků, z pod něho viděti bylo červenosoukenný okraj podšívky, výložky řečené. Lajblu podobna byla vesta — ovšem bez rukávů.

Kabát byl z téhož sukna jako lajbl, dosahoval až po kotníky, a na něm také dlouhá řada mosazných knoflíků, jeden vedle druhého. Měl červenou soukennou podšívku na okraji — vyložení. Kazajka byla z podobného sukna, také byla řadou žlutých knoflíků posázena a vzadu upravena byla v šosy.

V zimě nebo v čas nepohody přehazovali přes sebe dlouhé pláště s velikým „kráglem". U plášťů byly knoflíky černé a to jen po mále. O větších svátcích anebo když šli na veselku, nosili mužští dva stejné kabáty (ať v létě, ať v zimě).

Šel Pán Ježíš do zahrádky, položil tam svou svatou hlavičku na zelenou travičku. Přišel k němu svatý Petr, ptal se ho: „Co ty tady, můj Pane Ježíši Kriste, děláš?" „Počítám já své svaté rány, co mi židé dali, ruce, nohy zprobíjeli: Nejprv nohy, druhé ruce, třetí rameno, čtvrté srdce, pátou hlavu, šestý bok. Jdi ty, svatý Petře, po všem světě, oznamuj to všemu lidu, jak mladému, tak starému: „Kdo tu modlitbičku říkat bude, tři dušičky z očistce vysvobodí : jednu tatínkovu, druhou maminčinu, třetí mou nejmilejší dušičku."

Kvete kvítek v prostřed moře, to je má nejmilejší růže. To děťátko, slovo Boží, na oltáři položeno, třemi slovy obloženo. Přiletěli tam dva andílkové, vzali to děťátko pod křidélka, letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely, dušičky se radovaly, jen jedna se neradovala. Proč se, duše, neraduješ a na stranu odstupuješ? Jak pak se mám radovati, když jsem zbila otce, máti, ne mečem, ani bičem, jen svým ostrým jazykem. Podej, duše, pravé ruky, povedu