jest zle a také opravdu zle bylo; když přestaly roboty, nastaly lepií časy; obilí se rodilo a také dost draho se prodávalo, ale nebylo šerku na plzeňském panství viděti na oděvech, jako nyní, když se jim zdá dobře býti. Obilí platí. Jeden strych žita za 50 fl., jeden strych pšenice za 60 zl., a přece se obojí pohlaví do šerky obláčí. Sedlák dává své dceři 3—4 tisíce, když ji vdává, to ale vše jen písemně. — —

V pozdějším čase (jak mi sdělili pamětníci těch dob) nosily ženské na hlavách čepce bílé se širokými bohatě vystepovanými křídly. Na čepce připevňovala se, jmenovitě o dnech svátečních, hojným štěpováním vyzdobená plena, a to tím způsobem, by se křídel nedotýkala. U čepců byly bílé stužky, které se pod bradu uvazovaly. Panny nosily čepce kulaté, provdané pak čepce s čepcním Na plenách si dívky obzvláště záležeti dávaly. Štěpování na nich bylo s nevšední péčí provedeno, a děvče, chtějíc mít plenu pěkně vypravenu, celou zimu na ní pracovati muselo. Kabátky oblékaly ženské v zimě v létě. Barvy byly bílé ; pře3 ně od předu do zadu přišit byl hedvábím vyšitý „krágl", k jehož dolejší straně družil se „králík"; též konce rukávů vroubil králík. Z počátku byly králíky uzounké, pak širší. V zimě nosívaly starší ženštiny kožichy, které bílým suknem pošity byly. Pod kabátky braly se živňtky; na svatbu nebo k taneční zábavě, kdy se nebral kabátek, přizdobovaly se průramky pentlemi a vzadu široké mašle se připínaly. K větší ozdobě dával se na krk vyšívaný „kreizl" s barevnými pentlemi. Přes kabátek přehazoval se někdy šátek hedvábný, barvy červené, po většině růžové. Na nohy obouvala děvčata i vdané ženy střevíce na špalíčkách se zelenými pentlemi. Později zaměněny střevíce v sametové „bůtky".

Sukně nosívaly se krátké, jen pod kolena sahající; byly z rozličné látky a podle toho sluly mezulánky, šerky, hedvínky. Na sukních přišity byly široké pentle s „restami". Z předu nosily se restové fěrtochy, „baboráky" řečené. Šly-li ženské do kostela, měly na sobě 15 až 20 sukní, pod paždí nesly knížky modlitební obtočené bílým šátkem a v ruce nesly klokočový růženec s pestrou mašlí.

Ve všední dny nosívaly ženské bílé kazajky se širokými rukávy, sukně mezulánky nebo šerky, červené punčochy, střevíce, později bůtky a ještě později pantofle; hlavy pokrývaly si pestrými šátky nebo čepci.

Vylíčené platí o ženách a dcerách selských. Kroj vesnických dívek a žen řemeslníků poněkud se lišil od kroje selského. Ty nosívaly na hlavách kulaté čepce, ale bez křídel, s barevnými mašlemi, jež sahaly až po kraj suken. Kabátky oblékaly černé soukenné; na místě králíků, jimiž vyšňořeny byly kabátky selské, přiozdobovaly si ženštiny řemeslnické kabátky své hvězdami a t. p. okrasami vystřihovanými z plátna a jiných látek, červené punčochy byly zvykem u všech.