Předchozí 0045 Následující
str. 42

Item potom anno 1549 nebyl sem doma, byl sem před morem v Bělíicích a nepomněl sem té ruože vzieti sebou, a tak doma zuostala, že z té krabičky vyložena nebyla.

Item anno 1550 v středu na štědrý den po vobědích, nepomním, v kolik hodin, tu ruoži z Jerycha vstavil sem ji do skleničky vína a počela se hned odvierati a do puolnoci se všecka odevřela a tak odevřena stála až na Božie narozenie ve Čtvrtek k večerému, nepomním v kolik hodin, se počela zase zavierati a zavřela se všecka zase toho večera, nepomním, v kolik hodin. I nechal sem ji tak státi v té skleničce vína přes noc až do pátku svatého Štěpána, v a vždy tak zavřena v své míře stála. A tak ten den v pátek den svatého Štěpána a ty všecky dni a noci a v sobothu ráno po Novém lete, jinač v octab svatého Jana evangelisty, vždy v té skleničce první stála zavřena, to jest 8 dní a 8 nocí, a nic nejméně nebylo znáti, aby se co chtěla odevřieti, než jakž se na Božie narozenie zavřela, vždy tak zavřena v své míře stála. I vyndal sem ji z toho vína a skleničky a schoval sem ji zase do krabice.

Item anno 1554 v neděli po svatém Tomáši (22. prosince) donesl Vilím Zigmimdovi Měsíčkoví růži jeho z Jerycha, které mi byl puojčil, a když mu ji dával, byl při tom Jetřich, syn jeho, paní Apolena, Zigmund z Plzně, Albrecht Truhlář, Václav Martiniovský, Vaněk Vokřínek."

Prosba „rolníků" bzeneckých r. 1777, aby lány jim udělené zase jim odňaty byly.

Z archivu bzeneckého vypsal J. Cvrček.

„Rolníci“ v Bzenci nemohli snésti roboty a povinnosti, které jim

byly uloženy, a raději chtěli se lánů vzdáti, než by snášeli

trpká břemena. Podali žádost v ten rozum:1)

„Počestná, moudrá a opatrná městská rada, též počestné právo rychtářské a horenské, jakož taky celý počestný městský zvolený auschuss a celá počestná obec. Zvláště vážení páni. Jest jim nepochybně všem společné dobře povědomo, že ty zdejšímu městu Bzenci přináležející rolí od nepamětných časův jenom některým osobám, tzv. „rolníkům" pod tím zavázáním a břemenem, že oni všechny z těch roli vypadající povinnosti vybejvati, ponechané jsou byly, jakož taky i nám až dosaváde jsou ponechané. Poněvadž ale my všeliké pomlou-vačné řeči doslýchati musíme, že bychme z těch rolí velmi veliký zisk požívali, dáleji taky, poněvadž počestná obec těch rolí mezi celé měšťanstvo rozděliti míní, proti čemuž my žádným způsobem odporovati nemůžeme ani nechceme, nýbrž k uvarování všech proti nám


1) Srv. Slavík, Morava a její obvody ve Slezsku po třicetileté válce, v Telči, 1892, 189 a d,

Předchozí   Následující